by nebyl marnej".S několika tygry, vyzbrojen šavlí a uhrančivým pohledem, udělal by tady pořádek - a bysta.! Vlastně basta. Jenže basta se mi pojí se slovem "FIDLI". A "fidli fidli na housličky ...." jakýpak s tím naděláte pořádek ......
No a stou Bystou - snad správněji bustou, to je taky taková divná věc. Po každé, takové NĚJAKÉ REVOLUCI, vytvoří se tomu nejhlavnějšímu, největšímu revolucionáři, pomník a jeho fotografie, nebo busta, "zdobí" místa veřejná i úřední místnosti.
Při tom - porevoluční realita, bývá na hony vzdálená ideálu a myšlenkám revoluce samé.
Ze všeho nakonec zbývá právě jen ta bysta. Časem příjde další vzpoura, revolta, revoluce. Bysta původní zmizí na smetišti, nebo mezi ostatními na půdě a její místo zaujme jiná, nová busta. Neuplyne ovšem mnoho času a poměry jsou zase tam, kde byly před tím vším a oběti a jejich hřbitovy a pomníky - jo, občas to kladení věnců, muziky ......dohromady není to k ničemu, když si nedokážeme zapamatovat a poučit se z toho, co jsme mi sami, nebo naši rodiče, zažili na vlastní kůži.Utěšuje mne trochu, že v poslední době vznikají všelijaké skanzeny a muzea v přírodě, kde se uchovávají nejen výrobní prostředky, ale i způsob jejich užívání. Dokážeme vidět krásu a mít estetický požitek z věcí denní potřeby lidí, kteří žili před pár generacemi. Možná je to náznak sebezáchovného pudu, který přežívá někde v podvědomí. Protože, jak známo, dějiny se opakují.
Hmm - úvod, který vlastně ani úvodem není, se mi nepovedl. Chtěl jsem totiž navodit a přiblížit atmosféru akce, kterou na svém pozemku uspořádal P. Brabec, zvaný též Brabčák a mezi přáteli známý jako Čamry. Už její název SANDOKAN - 2012, považte, 4. ročník, svědčí o tom, že to byla akce, věnovaná především dětem a jasně, také jejich rodičům. Pravda, večer patřil nám, už velkým a ještě "větším klukům a holkám" - s pečení i nějakým tím soudkem. Také s živou muzikou a ne jen tak ledajakou. Jana Vébrová se svou Harmonikou - toť balzám na duši, který dokáže z čista-jasna spustit slzu i po okoralé tváři někoho, jako jsem já.
Již mnohokrát zval mne někdo na různé "AKCE". Těší mne samozřejmě, že jsem zván a to že se málo kdy zúčastním, není dáno mojí leností a už vůbec ne nějakou NAFOUKANOSTÍ, jak se proslýchá. Jsem prostě nemocný a jako host spíš obtížný. Mnohdy záleží na počasí, to pak místo abych se bavil a byl platnou součástí společnosti jako dřív, kroutím se jako žížala bez hlavy a stojí mne mnoho sil, už jen to, že neležím v koutě - podřimujíce v "prenatální" poloze. To je ten pravý důvod. 
Někdy však je " konstelace" příznivá, je mi dobře a počasí nezlobí. To pak pozvání rád přijímám a alespoň "CHVÍLI" setrvám - mezi přáteli i mezi lidmi, které neznám. NABÍJÍM se energií mládí a je mi opravdu líto, že musím odcházet předčasně. Vím proč. Svoje tělo znám dobře a nehodlám kazit zábavu, svými obtížemi. No a dost - o své chorobě bych tady mohl psát a psát a konce by to nebralo. Vůbec, tím, že píšu tento text na pokračování, již třetí den, postrádá moje vyprávění švih a takovou tu "souvislost". Myšlenky se rozutíkaly do všech stran a to, oč mně šlo na začátku, není zřejmé z napsaného, ani pisateli.
Proto končím. Snad jen veliké poděkování Čamrymu. Nejen za tento večer. Daleko spíš mu patří DÍK ZA ENERGII A TO VŠECHNO "DALŠÍ", věnovanou na věci OBECNÉ. Protože takové taškařice, jako tato, nebo ZELEŇÁK a podobné, jsou vskutku věcmi obce - lidského společenství. Jo - je toho hodně a je to velmi POZITIVNÍ a velice potřebné. Díky Bohu za takové lidi.Někdy, až nebudu mít v hlavě tolik věcí najednou a budu se moci víc soustředit, snad napíšu o lidech jako je pan Brabec trochu víc a souvisleji. Dneska vážně končím a těším se - snad zase někdy příště - dědaIvan.
P.S. Fotky: Jasně je vidět jaký jsem fotograf "REPORTÉR" NA BATERKY. Ještě k tomu slunce klonící se k západu, zatím-co po nebi válí se černé mraky. Inu, na druhou stranu, je SNAD , alespoň trochu, vidět věci mejma očima. :-)
