...venku prší zvolna a přemýšlím nad tím, že snad zatopím. Místo toho, nebo jiné užitečné činnosti hledím do monitoru svého PC, té uhučené, protivné věci. Díky ní, ovšem, mohu ty desítky fotografií, které denně stahuji z foťáků, zpracovat a umístit. Je to činnost která mne těší, co mne ale netěší jsou všelijaké Emajly od známých. Jejich obsah. PropánaKrále - mám velkou chuť zavolat z plna hrdla. JDĚTE SE S TÍM VYCPAT.
Ne že bych během času, tu a tam, také nepřeposílal podobné. Hlavně jsem chtěl vyprovokovat něco jako debatu. Jediným výsledkem bylo, že jsem dostal a právem, vynadáno. Nicméně musím konečně shrnout svůj názor. Nebo se o to alespoň pokusím.
Poslední události na "POLITICKÉ SCÉNĚ" mne utvrzují v tom, co si už stejně dlouho myslím. Naše politická reprezentace jest pouhým jejím přeludem a situace, zdá se, je čím dál horší. Nemíním udělat tu chybu, že zde začnu vyjmenovávat jednotlivé "NEDUHY" systému. Nikoli. Stejně bych polovinu zapomněl zmínit. Jen snad když to všechno shrnu do jediného slova. MAFIE. Někdy hůře, někdy lépe fungující systém vzájemných protislužeb, vydírání a korupce.
Po prvních "výzvách" (na internetu) ke stávce jenerální, III. defenestraci a podobně, začal jsem dumat nad reálností takových akcí. Dokonce jsem se pokusil vyvolat nějakou diskuzi, která by měla na zřeteli praktickou stránku. Ono to není jen tak. Byť i připustím, čistě teoreticky, že je svržena vláda, rozpuštěn parlament, zaměstnanci ministerstev, prokuratur i soudů na ulici ........ No a co dál.????!!!!!!.. Kde vzít desetitisíce vzdělaných, schopných, ale hlavně POCTIVÝCH lidí. V dějinách už se něco podobného "párkrát" stalo, vždy s podobným průběhem a konec konců i výsledkem. Ti, kteří převrat provedli se tak nějak "samozřejmě" cítí být povoláni k vládě a k prosazení myšlenek "revoluce" v praxi. Dobrá. Ovšem těch není nikdy dost na to, aby obsadili všechna místa. A právě v tu chvíli nastupují ti, kteří nemají nic společného s myšlenkou (abych tak řekl) "OBECNÉHO BLAHA". Hnací silou (a nemalou) těchto lidí je touha ovládat a vládnout, jakož i se obohatit a zajistit sobě a své rodině, pokud možno, bezstarostnou existenci. Tito lidé a nemusí nutně pocházet přímo z řad "bývalých", mají tak silnou vnitřní motivaci, že zanedlouho vytlačí "revolucionáře" na okraj a posléze se jich úplně zbaví.
Pokusím se vrátit zpět do reality, protože ty dvě hodiny, po které jsem odpočíval, hnaly se myšlenky a fantazie stále dál a dál. Jenže je třeba zůstat na zemi. Netuším, jak velká je naštvanost LIDU, ani jak uskutečnit "převrat" a následnou reformu a navrátit do této země pořádek, demokracii a pocit, že stojí za to žít a poctivě pracovat. Co ale vím naprosto bezpečně je, že taková malá revoluce se musí odehrát v každém z nás. Veškeré změny začínají u jednotlivců a těžko se z toho můžeme vyvléknout. Když slyším na ulici, v obchodech nebo v hospodách, jak lidi nadávají na poměry politické a hospodářské, připadá mi, že revoluční pohyb už je tady. Když ale ten samý člověk, který prohlašuje o parlamentu a vládě že: "je to jeden zloděj vedle druhého" a pak se mne pokusí OKRÁST - třeba při dodávce paliva, nebo při vyúčtování za provedenou práci (takových příkladů bych mohl dát opravdu hodně) je mně z toho opravdu smutno a přepadá mne beznaděj. Ten člověk si to možná ani neuvědomuje, ale je úplně stejný zloděj, jako ten, kdo vytuneluje kampeličku. Morálka, čest, pro někoho jsou to jenom slova, pro někoho dokonce slova prázdná. Žít v pravdě neznamená jenom říkat pravdu, ale také, a to především, znát a poznávat pravdu o sobě a podle toho žít. Vím sám za sebe jak je to těžké a hlavně nepohodlné. Je sice k vzteku být sám pro sebe podvodník, nebo zloděj (a kdo z nás někdy nešlápl vedle), ale podle mně (a nejen) je to jediná cesta. Také je to běh na dlouhé trati. A v tom je ten největší problém. Tato země si už nemůže dovolit nějaké dlouhé otálení, neboť hrozí nebezpečí z prodlení. Hospodářský rozvrat již započal a nevím jak dlouho to může trvat, než to dojde tak daleko, že už se s tím nebude moci nic udělat. Některé věci jde napravit, ale některé již ne. Je to jako v přírodě, konec konců i mi jsme její součástí.
No vida - člověk by neřekl, jak těžké je vyjádřit myšlenku a názor, byť by mu to bylo sebelépe jasné. Vím co chci říci, ale nevím jestli se zadařilo. No nic - pokusil jsem se a to se taky počítá. Samo sebou, mohl bych toto téma probírat zleva - zprava a třeba bych nakonec dosáhl i toho, že by mně čtenáři pochopili - co mám na srdci. Zkrátka, aby se něco v této zemi změnilo, musí se změnit lidé, kteří v ní žijí.
Nechce se mi už psát o tomto tématu - vždyť jsem nikoho nepotěšil, úsměv nevyloudil a o radosti.... ále co...... pokusím se to nahradit nějakým tím obrázkem. Taky bych měl někdy napsat o tom jak fotografuju a co mi to přináší. Takže dobrá ......až zase někdy - příště, pokusím se přijít s jiným soudkem a odtamtud něco...............dědaIvan
......
po čertech smutno - třeba. Ono není dost na tom, že nás míjejí smutná výročí. Pořád musí někdo odcházet tam, za ten obzor, kam ani z nejvyšší hory nenahlédneš. K tomu ten závoj venku za oknem. Taky zima ve světnici, nebo možná ve mně. A to jsem se chystal, že až vydržím sedět u "bedny" víc jak hodinu v kuse, že oslavím tu událost povídáním o velikonocích, o tom jak s Besinkou se radujeme z každé nové kytky, která vykvete na humnech i o tom, že se chystám na velkou cestu. Až v Aš. No tak jsme se zasmáli..........
Jak teď dlouho spávám a se šourám o francouzské holi, utíkají týdny
tak, jako dříve dny. Než se rozkoukám je středa večer a pondělní úmysl,
že zasadím pár semínek, odkládá se tím pádem až na čtvrtek, nebo,
při nejhorším, na pátek či sobotu. Achich ouvej je to bída. Tak třeba ve čtvrtek před dvěma týdny, vím to naprosto jistě, potkala mne na procházce se psou tak veselá příhoda, že jsem si umanul ji zaznamenat. Potíž je v tom, že si ne a nevzpomenu jak a o čem že to bylo, kdybych se rozkrájel. Vím jen, že jsem se těšil jak čtenáře rozesměju.
Onehdá, asi minulý pátek, byli jsme se venčit v parku rumburské vzpoury. Jaro, jako obvykle se někde zakecalo. To ovšem bylo dobře pro takové to světlo-nesvětlo. Každý kdo fotí ví o čem hovořím. Ten strom, hned za sochou, u zdi - tak ten má podivný nádor na kmeni. Novotvar v podobě zvířecí. Něco mezi medvědem a lvem. Jo a taky trochu kokršpaněl. Krásně jsem viděl tu "hlavu" i škleb, nebo úsměv a domníval se, že na fotce musí být vidět stejně dobře - ba lépe.
Posuďte sami, ale já myslím že OMYL. (moment, nebo že by omyl?) No prosím - hledím na to celý zmatený. Jaká záhada. Aniž bych cokoli omýval, omyl byl nasnadě. Hm je to jasné a já zbytečně zdržuji, abych nemusel s pravdou ven - začínám zapomínat a to znamená, že SKLERÓZA je za dveřma. A kdo ví jestli ještě tam..... Inu mám to vyhlídky, to abych teď psal všechno rovnou ve chvíli, kdy se to děje - nebo alespoň hned, jak to půjde - třeba večer.
Ježto se mi najednou začala očka klížit a pozornost ochabovat, půjdu si na chvilku zdřimnout. To vážně musím. Léky které beru by normálního smrtelníka, nenavyklého na opiáty, uspaly na dva dny. Já si jen hodinku, dvě zdřimnu a můžu pokračovat.
No prosím, ani to nebolelo, jen ta nitka se někam vytratila. Na Velký Pátek, myslím, dopřál jsem si trochy "meditace". Dospěl jsem až tak daleko, že jsem začal hledat společné body - paralely - mezi lidmi tenkrát a lidmi dneska a ačkoliv je tady propast dva tisíce let a na víc, přeci jen "ORIENT" a mi tady uprostřed Evropy, přišlo mně, že jsme se jako lidi zase tak moc nezměnili. Člověk by očekával přeci jen jistou odlišnost. Kdepak - když si odmyslíme a odloupeme takovou tu slupku pokroku technického, vědeckého pokroku vůbec, zbude nám člověk téměř stejný. Se stejnými tužbami, neřestmi, zlobou i láskou.
...venku prší zvolna a přemýšlím nad tím, že snad zatopím. Místo toho, nebo jiné užitečné činnosti hledím do monitoru svého PC, té uhučené, protivné věci. Díky ní, ovšem, mohu ty desítky fotografií, které denně stahuji z foťáků, zpracovat a umístit. Je to činnost která mne těší, co mne ale netěší jsou všelijaké Emajly od známých. Jejich obsah. PropánaKrále - mám velkou chuť zavolat z plna hrdla. JDĚTE SE S TÍM VYCPAT. 
Ne že bych během času, tu a tam, také nepřeposílal podobné. Hlavně jsem chtěl vyprovokovat něco jako debatu. Jediným výsledkem bylo, že jsem dostal a právem, vynadáno. Nicméně musím konečně shrnout svůj názor. Nebo se o to alespoň pokusím.
Poslední události na "POLITICKÉ SCÉNĚ" mne utvrzují v tom, co si už stejně dlouho myslím. Naše politická reprezentace jest pouhým jejím přeludem a situace, zdá se, je čím dál horší. Nemíním udělat tu chybu, že zde začnu vyjmenovávat jednotlivé "NEDUHY" systému. Nikoli. Stejně bych polovinu zapomněl zmínit. Jen snad když to všechno shrnu do jediného slova. MAFIE. Někdy hůře, někdy lépe fungující systém vzájemných protislužeb, vydírání a korupce.
Po prvních "výzvách" (na internetu) ke stávce jenerální, III. defenestraci a podobně, začal jsem dumat nad reálností takových akcí. Dokonce jsem se pokusil vyvolat nějakou diskuzi, která by měla na zřeteli praktickou stránku. Ono to není jen tak. Byť i připustím, čistě teoreticky, že je svržena vláda, rozpuštěn parlament, zaměstnanci ministerstev, prokuratur i soudů na ulici ........ No a co dál.????!!!!!!.. Kde vzít desetitisíce vzdělaných, schopných, ale hlavně POCTIVÝCH lidí. V dějinách už se něco podobného "párkrát" stalo, vždy s podobným průběhem a konec konců i výsledkem. Ti, kteří převrat provedli se tak nějak "samozřejmě" cítí být povoláni k vládě a k prosazení myšlenek "revoluce" v praxi. Dobrá. Ovšem těch není nikdy dost na to, aby obsadili všechna místa. A právě v tu chvíli nastupují ti, kteří nemají nic společného s myšlenkou (abych tak řekl) "OBECNÉHO BLAHA". Hnací silou (a nemalou) těchto lidí je touha ovládat a vládnout, jakož i se obohatit a zajistit sobě a své rodině, pokud možno, bezstarostnou existenci. Tito lidé a nemusí nutně pocházet přímo z řad "bývalých", mají tak silnou vnitřní motivaci, že zanedlouho vytlačí "revolucionáře" na okraj a posléze se jich úplně zbaví.
Pokusím se vrátit zpět do reality, protože ty dvě hodiny, po které jsem odpočíval, hnaly se myšlenky a fantazie stále dál a dál. Jenže je třeba zůstat na zemi. Netuším, jak velká je naštvanost LIDU, ani jak uskutečnit "převrat" a následnou reformu a navrátit do této země pořádek, demokracii a pocit, že stojí za to žít a poctivě pracovat. Co ale vím naprosto bezpečně je, že taková malá revoluce se musí odehrát v každém z nás. Veškeré změny začínají u jednotlivců a těžko se z toho můžeme vyvléknout. Když slyším na ulici, v obchodech nebo v hospodách, jak lidi nadávají na poměry politické a hospodářské, připadá mi, že revoluční pohyb už je tady. Když ale ten samý člověk, který prohlašuje o parlamentu a vládě že: "je to jeden zloděj vedle druhého" a pak se mne pokusí OKRÁST - třeba při dodávce paliva, nebo při vyúčtování za provedenou práci (takových příkladů bych mohl dát opravdu hodně) je mně z toho opravdu smutno a přepadá mne beznaděj. Ten člověk si to možná ani neuvědomuje, ale je úplně stejný zloděj, jako ten, kdo vytuneluje kampeličku. Morálka, čest, pro někoho jsou to jenom slova, pro někoho dokonce slova prázdná. Žít v pravdě neznamená jenom říkat pravdu, ale také, a to především, znát a poznávat pravdu o sobě a podle toho žít. Vím sám za sebe jak je to těžké a hlavně nepohodlné. Je sice k vzteku být sám pro sebe podvodník, nebo zloděj (a kdo z nás někdy nešlápl vedle), ale podle mně (a nejen) je to jediná cesta. Také je to běh na dlouhé trati. A v tom je ten největší problém. Tato země si už nemůže dovolit nějaké dlouhé otálení, neboť hrozí nebezpečí z prodlení. Hospodářský rozvrat již započal a nevím jak dlouho to může trvat, než to dojde tak daleko, že už se s tím nebude moci nic udělat. Některé věci jde napravit, ale některé již ne. Je to jako v přírodě, konec konců i mi jsme její součástí.
No vida - člověk by neřekl, jak těžké je vyjádřit myšlenku a názor, byť by mu to bylo sebelépe jasné. Vím co chci říci, ale nevím jestli se zadařilo. No nic - pokusil jsem se a to se taky počítá. Samo sebou, mohl bych toto téma probírat zleva - zprava a třeba bych nakonec dosáhl i toho, že by mně čtenáři pochopili - co mám na srdci. Zkrátka, aby se něco v této zemi změnilo, musí se změnit lidé, kteří v ní žijí.
