Proč zrovna takhle a o tomto píšu po předlouhé době odmlky.? No přece právě proto. Přihodilo se toho tolik a "MŮJ LID" , moji spoluobčané za ty, pomalu tři měsíce, projevili tolikrát svou vůli, že už nikdy nemohu stihnout události nějak glosovat, ani jinak se vyjadřovat. Jen to ironické: "sloužím lidu". No uvidíme, komu vlastně bude sloužit ten náš lidem zvolený a prý lidu sloužící..... Už léta nevidím nic jiného, než pýchu a samolibost. O tom, že "král a kníže" především chránit má svůj lid a ve vší skromnosti mu sloužit, nikde ani hlesu. To jsem si s dovolením vypůjčil z šerého dávnověku. Už dávno nic takového neplatí, Bohu žel, ale pokud platit nebude a pro každého, nebude dobře. Marně hledám, byť i jen náznak pokory.... a právě, jaká podivuhodná náhoda, když toto píšu, proběhlo ve Vatikánu požehnání nového Papeže, lidu tam shromážděnému, ale i lidu u televizí a rozhlasů - tedy i mně, neboť já se tiše, v duchu modlil za něj, za sebe a také za své spoluobčany, aby konečně prohlédli a srovnali si v hlavách priority své a zamysleli se nad světem v kterém je jim dlužno žít.
Jak to tak cítím mohu zakončit svůj dnešní úvod a vůbec - mohu dneska zakončit i svoje povídání. Příště, bude-li jaké, začnu z místa, na kterém zrovna bude se nacházet má mysl. Taky vidím, že zdraví nedovolí psát delší texty. Nevydržím sedět dlouho, nevydržím se ani dlouho soustředit na jednu věc. Tož budu se muset podřídit stavu a psát krátce, stručně, ale k věci.
Nějaké fotky, tentokrát bez ladu a skladu sem umístím - jen zimu a možná i trochu z toho podzimka.
Je těžké začínat zase znova, ale tak už to je na světě uděláno a tak se těším zase někdy dědaIvan.
