Slíbil jsem, plním. Já vím, že čas plyne a vlastně už to není aktuální, zdá se. Jenže - z důvodů již všeobecně známých, nejsem sto zaznamenat každé společnosti hnutí, natož hnutí moje. Já když mám HNUTÍ, tak jdu fotit a i když dojdu jenom mezi paneláky, vždycky něco najdu. Ovšem podat o tom zprávu, nebo vyprávění, inu to bývá problém. Tož směle do toho, dokud neusínám - minule měl jsem kostičky - obtisknuté na čele, až vypadal jsem jako klaun, z pořadu pro děti.ZLÝ SEN.
Dlouhá řada lidí jde, zhruba v čtyřstupu, temným lesem. Nebo alejí. Někde uprostřed vidím jít sebe. (mimochodem je to poprvé, kdy vidím sám sebe ve snu) Vedle mne jde moje dobrá žena Martina. Také nejstarší syn Matěj jde s sebou. Právě se bavíme o tom, co bude s Jakubem a Ondřejem, dětmi, které nám odvedli. Prý jsou ještě malé a tudíž převýchovy schopné. Martina pořád brečí a není jí rozumět.Dívám se kolem sebe a pokud v tom podivném šerosvitu vidím dobře, jsou tu všude mí známí, nebo přátelé. Dokonce, trochu mne to děsí, i přátelé delší čas mrtví. Některým jsem byl na pohřbu. Usuzuji z toho všeho, že jsme se, nějakým způsobem, vrátili v čase.
Podle nás, vždy po pár metrech, jdou ozbrojení strážci. Neuspořádaný čtyřstup jim není po chuti a křičí jeden přes druhého: "dodržujte útvar!" nebo: "srovnejte se, nebo vás srovnám!" a mávají samopaly. Nebo i pistolemi. Ale stejně - protože je špatně vidět a krajní řady jdou sevřeny, panuje uvnitř čilé rejdění a přebíhání. Přátelé se navzájem vyhledávají, zdraví a domlouvají. Dozvídám se, že to co se s námi děje, je součástí tak zvané "ASANACE".
Režim, aby se jednou pro vždy zbavil reptalů a odpůrců, "utrhnul si od huby" jednu z vládních obor, jejíž plot je relativně v pořádku a všechny tak zvané "disidenty" i s rodinami tam chce izolovat od ostatních obyvatel Čech. Nikdo ale neví kde to je. Někdo tvrdí, že jdeme do Brdů, do vojenského prostoru. Podle mne se mýlí. I když okolní krajina vidět není, cítil jsem několikrát řeku, nebo nějakou vodu. Proto mne napadlo, že vedou nás do Křivoklátských lesů. Do "panské obory". Dohadujeme se o tom, když najednou za námi ozve se nářek, nadávky a výstřely. Rozběhl jsem se zpátky a to co jsem uviděl..... Martina klečí u zhrouceného těla nějaké ženy. Kousek od ní sedí na zemi náš Matýsek, naříká a drží se za ruku kousek pod ramenem. Je celý od krve.........Celé mne to vyděsilo natolik, že jsem se probudil. Byl jsem zpocený a docela se klepal.
Až do rána seděl jsem na posteli a přemítal o tom, co se mně zdálo. Předzvěst? Nebo naopak nějaká překroucená vzpomínka? Potlačený strach z akcí, které na nás REŽIM a soudruh Lorenc především, chystal ( prý ten plán už byl do detailu připraven) Strach a představivost, které se najednou, kde se vzali, tu se vzali projevují takovým snem.! Bál jsem se usnout a taky jsem neusnul.Aby bylo jasno, nejsem a nikdy nebyl nějaký ustrašenec a od chvíle, kdy jsem se dozvěděl nějaké "DRBY" o chystané akci, kdy režim skutečně chystal izolaci a možná i likvidaci některých disidentů, vymýšlel jsem způsob, jak situaci čelit.
Není divu, že divoké i na honem přikázané skartace dokumentů Státní Bezpečnosti a Ministerstva Vnitra, jakož i Obrany, týkaly se mimo jiné právě těchto OBLUDNÝCH AKCÍ. Nikdo z nás, lidí kterých se to týkalo, už nejspíš nikdy nezjistí, jaký že osud nám chystali páni SOUDRUZI, jenom proto, aby si zachovali svou MOC. Ano - vždycky to tak bylo a jak se tak dneska dívám kolem sebe, vidím, že i bude. Jen forma se mění. Oponenti a buřiči, kteří nedrží HUBU a KROK, mohou se v každé době a v každém "totalitním" režimu, NADÍTI REPRESÍ.
Možná se někdo zeptá - o čem že to hovořím a zda řadím i to co vládne u nás, mezi totalitu? Inu, ono se to všechno tváří jako vrchol DEMOKRACIE, a nejen u nás, to platí pro většinu Evropy, ale podle mne jsme daleko blíže jakémusi těžko popsatelnému systému, kde pomocí PENĚZ a JEJICH MOCI vládnou v pozadí usazení "oligarchové". Dneska, daleko víc než za minulého režimu, kdo chce se buntovat, musí počítat s tím, že se "ekonomicky" položí ... :-(Samozřejmě, existuje tady systém politických stran, voleb a parlamentů, jakož i celý ten cirkus okolo, který se rád nazývá demokracií. Jenže podle mého názoru by se klidně všechny ty strany mohly rozpustit, nebo sloučit. Nic by se nestalo. Dneska (s výjimkou komunistů) neexistuje pravice, levice a tak....všichni ti "politici" si přejí VLÁDNOUT jenom proto, aby mohli vykonávat příkazy a přání těch, kteří ze zákulisí, pomocí peněz ovládají dění v této zemi. Oni sami pak mají velmi dobré ŽIVOBYTÍ.
Jenom snad komunisti mají jiný cíl. Chtějí nastolit znova tu takzvanou DIKTATURU PROLETARIÁTU. Někdo si to pamatuje a prožil blaho takové diktatury na vlastní kůži, mladí mají možnost poučit se z literatury, či jinak. Ale možná se mejlím a i komunisti mají nějaké NOVÉ CÍLE. O tom ale já nic nevím, věřit jim odmítám a proto také jsem tak znechucený z toho, že obyvatelé této země je klidně volí a že si nechtějí uvědomit to STRAŠNÉ NEBEZPEČÍ, které se ukrývá za medovými slovy o JISTOTÁCH a PRÁCI PRO VŠECHNY.
Takže tak - sen jsem vyprávěl, i když možná trochu jinak, než jsem měl. Moje obavy ze směřování této země do záhuby, jsou možná málo opodstatněné. Dobrá, nikomu nic nevnucuji, ale svoje obavy si prozatím ponechávám. Není čas odpočinku a slastného polehávání. Zatím ještě ne. Bohu-žel.Ještě že mám ten fotoaparát, zastaralý, ale digi. Fotím si přírodu v jejích proměnách a taky, když potkám motiv. Uklidňuje mne to a daleko víc se mi zdávají sny o focení, než o zabíjení.
Tak snad zase někdy příště, bude-li. DědaIvan
Žádné komentáře:
Okomentovat