Tak jsme si s kamarády onehdá ve středu vyšli navečír jen tak. Ani nám nebylo jasný kam a proč konkrétně zrovna sem. Na Kamenou hůrku. A to je na fotografování to pěkné. Člověk si nic neplánuje, jen tak si jde a pak to najednou uvidí, zůstane zasažen stát, vyndá aparát a fotí a fotí. Nakonec, když má štěstí se povede jedna, dvě fotky. No a právě jedna z nich bude tou první v "dědovo obrázkovém povídání".
sobota 21. května 2011
na lukách
Tak jsme si s kamarády onehdá ve středu vyšli navečír jen tak. Ani nám nebylo jasný kam a proč konkrétně zrovna sem. Na Kamenou hůrku. A to je na fotografování to pěkné. Člověk si nic neplánuje, jen tak si jde a pak to najednou uvidí, zůstane zasažen stát, vyndá aparát a fotí a fotí. Nakonec, když má štěstí se povede jedna, dvě fotky. No a právě jedna z nich bude tou první v "dědovo obrázkovém povídání".
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat