po VELIKONOCÍCH.... a po čem ještě...??

...... po čertech smutno - třeba. Ono není dost na tom, že nás míjejí smutná výročí. Pořád musí někdo odcházet tam, za ten obzor, kam ani z nejvyšší hory nenahlédneš. K tomu ten závoj venku za oknem. Taky zima ve světnici, nebo možná ve mně.        A to jsem se chystal, že až vydržím sedět u "bedny" víc jak hodinu v kuse, že oslavím tu událost povídáním o velikonocích, o tom jak s Besinkou se radujeme z každé nové kytky, která vykvete na humnech i o tom, že se chystám na velkou cestu. Až v Aš.  No tak jsme se zasmáli..........
       Jak teď dlouho spávám a se šourám o francouzské holi, utíkají týdny
 tak, jako dříve dny. Než se rozkoukám je středa večer a pondělní úmysl,
 že zasadím pár semínek, odkládá se tím pádem až na čtvrtek, nebo,

při nejhorším, na pátek či sobotu. Achich ouvej je to bída. Tak třeba ve čtvrtek před dvěma týdny, vím to naprosto jistě, potkala mne na procházce se psou tak veselá příhoda, že jsem si umanul ji zaznamenat. Potíž je v tom, že si ne a nevzpomenu jak a o čem že to bylo, kdybych se rozkrájel. Vím jen, že jsem se těšil jak čtenáře rozesměju. 
        Onehdá, asi minulý pátek, byli jsme se venčit v parku rumburské vzpoury. Jaro, jako obvykle se někde zakecalo. To ovšem bylo dobře pro takové to světlo-nesvětlo. Každý kdo fotí ví o čem hovořím. Ten strom, hned za sochou, u zdi - tak ten má podivný nádor na kmeni. Novotvar v podobě zvířecí. Něco mezi medvědem a lvem. Jo a taky trochu kokršpaněl. Krásně jsem viděl tu "hlavu" i škleb, nebo úsměv a domníval se, že na fotce musí být vidět stejně dobře - ba lépe. 

Posuďte sami, ale já myslím že OMYL. (moment, nebo že by omyl?) No prosím - hledím na to celý zmatený. Jaká záhada. Aniž bych cokoli omýval, omyl byl nasnadě. Hm je to jasné a já zbytečně zdržuji, abych nemusel s pravdou ven - začínám zapomínat a to znamená, že SKLERÓZA je za dveřma. A kdo ví jestli ještě tam..... Inu mám to vyhlídky, to abych teď psal všechno rovnou ve chvíli, kdy se to děje - nebo alespoň hned, jak to půjde - třeba večer.

          Ježto se mi najednou začala očka klížit a pozornost ochabovat, půjdu si na chvilku zdřimnout. To vážně musím. Léky které beru by normálního smrtelníka, nenavyklého na opiáty, uspaly na dva dny. Já si jen hodinku, dvě zdřimnu a můžu pokračovat.


           No prosím, ani to nebolelo, jen ta nitka se někam vytratila. Na Velký Pátek, myslím, dopřál jsem si trochy "meditace". Dospěl jsem až tak daleko, že jsem začal hledat společné body - paralely - mezi lidmi tenkrát a lidmi dneska a ačkoliv je tady propast dva tisíce let a na víc, přeci jen "ORIENT"  a mi tady uprostřed Evropy, přišlo mně, že jsme se jako lidi zase tak moc nezměnili. Člověk by očekával přeci jen jistou odlišnost. Kdepak - když si odmyslíme a odloupeme takovou tu slupku pokroku technického, vědeckého pokroku vůbec, zbude nám člověk téměř stejný. Se stejnými tužbami, neřestmi, zlobou i láskou. 

   

Jasně, jak jinak!! To se nikomu jinýmu stát nemůže. Zase mně zmizel celý odstavec, jako by se do země propadl. Není to poprvé, ale já to hledat nebudu. Prostě a zkrátka - jsme stejní, pokud ne horší. Ovšem, že jsem nic nového neobjevil je mi jasné, ale málo na takové věci myslíme a pohrdavě, ve své domýšlivé přezíravosti, odmítáme tu nádhernou možnost se POUČIT. Vždyť stačí se ohlédnout zpět a dějiny nám ukáží kde že se stala chyba a proč to, nebo ono, dopadlo tak, jak dopadlo. Je to přece tak prosté. (tohle myslím už někdo řekl .... bacha na plagiátorství) Jenže ti, co mají v rukou moc, manipulují ovládanými i "skutečností" v mylném domnění, že ONI na to vyzrají. Houbeles - znova a znova přivádějí sebe i svět do neštěstí a zkázy. Otázkou ovšem je, musí to tak být? Pravda je, že na to jsem odpověď nenašel. Pouze jedinou, snad zákonitost jsem "objevil". Lidé jako jsem já, kteří netouží ani po majetku ani po moci a kteří dávají přednost jiným věcem, se nikdy nestanou VLÁDCI právě proto, že o to neusilují. Je to asi dáno povahou a taky určitě výchovou. Tudíž takový uzavřený kruh ze kterého není úniku. Všechny pokusy o změnu dopadly tak, jak dopadly. Viz právě Velikonoční příběh.
      To jsem tomu zase dal. Místo veselého vyprávění o tom, jak vznikly přiložené fotky, blábol "sociologického" typu. Ach jo. Příště to určitě vezmu za jiný konec. Ale stejně - jsem rád že jsem se dal zase do psaní a že nedošlo na glosování událostí na naší politické scéně. 
       
Jaro, jaro - kde jsi, kam si se schovalo........... no ale na druhé straně, co bych chtěl. Duben, ještě tam budem - Máj, vyženem kozy v háj. Ale pozor! Studený Máj v stodole ráj..... a tak dál. Budu se těšit na další povídání a určitě se polepším - tak zase někdy         dědaIvan