PRVNÍ MÁJ - PRÝ LÁSKY ČAS -

No to by se jeden po...l. Proti tomuto sloganu mám v šupleti tolik argumentů, že snad nemá ani cenu šuplík otvírat. To bych totiž mohl psát a psát, až bych se upsal (nedej Bože třeba i Ďáblu). Nemá to vážně cenu. Důkazů o tom, jak současnost málo fandí LÁSCE, má každý jistě dost z vlastní zkušenosti a i kdybych se snažil sebevíc, nemohu zachytit a popsat všechno. 
Proto snad bylo by na místě použít pranostiku, která hodí se víc. Třeba: "STUDENÝ  MÁJ - V  STODOLE  RÁJ." Ne že bych si dělal iluze o postavení našich farmářů. Navíc, protože nejsem schopen nějakého cestování, vidím jenom farmáře místní. V tomto kraji, kde během několika let zanikla většina polí, popásá se hovězí dobytek  tu i onde a místo brambor nebo žita, rostou bodláky. Abych nekřivdil - je vidět, že někteří farmáři stávají se skutečnými hospodáři a protože studený máj je v těchto končinách téměř pravidlem, nevidím důvod k obavám. Jenom jedna věc mne leká. Tak jako zmizela obdělaná pole, zmizely i stodoly. Ty krásné dřevěné i ty méně krásné, ba obludné železné objekty, kryté vlnitým plechem.
Hmmm - ztratil jsem několik chvil sněním. Vzpomínky na dětství a jinošství. Stodoly byly nám  hřištěm i hernou. Ne ne, nenechám se strhnout. Tohle téma ponechám si na jindy, ať je sebevíc lákavé a hříšně milé.

Velice mne mrzí, že slabost těla brání mně v tom, čím jsem začínal. Dědovo obrázkové povídání mělo přece za cíl opravdu jen to občasné zachycení příhod a zážitků při focení, doprovázených obrázky. Když se podívám zpátky, je mi jasné, že takhle to dál nepůjde. Popisovat nějaké příhody s pětitýdenním zpožděním, vybírat k tomu fotky - kdepak. Nejde to a ani cenu to nemá. Ztrácí se "pel"  autentičnosti a místo abych psal, ještě plný emocí, musím pátrat v paměti, kdy se co stalo, pokud vůbec a co jsem si v ten čas myslel, co hýbalo národem a proč vlastně fotografoval jsem to či ono. Ne ne - tudy cesta nevede. Navíc zvykl jsem si používat fejzbůk. Poslouží mi to k okamžitému  "kontaktu" ba k vybití napětí a dojmů z chvil. Místo abych obden sedl ke svému blogu a pěkně pomalu a s rozmyslem podal ucelenou zprávu o sobě, dění kolem a o vzniku té, či oné "vzácné" fotografie, plácnu cosi o svém stavu, či o tom co honí se hlavou a celkem bez rozmyslu a bez řádné úpravy, přidám něco fotek. A je to. Snad právě proto, že není to tak náročné. Jenomže, kde zůstává to obrázkové povídání.?  Není sil..

Inu - je prvního, vlastně již druhého máje, venku zima jak v rusku a psinka moje zlatá kňučí a chodí dokolečka pokojem, poštěkává a rozumná řeč s ní není. Díky jakési kouzelné vlastnosti televize, vypnulo se z čistajasna vysílání a je ticho. Hmmmm, hned se lépe žije, když člověk nemusí poslouchat ty řeči o ničem, brífingy a podobné "vylomeniny". Kdybych to dokázal poslouchat pozorně a lovil mezi řádky, možná že dopídil bych se smyslu. Pochopil bych tu neodvratnou "pravdu" a nutnost. Jenže už dávno nemám tu sílu charakteru, tu odolnost a vůli. Ne snad, že by mi bylo jedno, co děje se v této zemi. 
Byly doby, kdy jsem uměl předvídat a z plků  "vládců našich, sluníček...." (a dost!!) dokázal jsem vyšpekulovat o co jde doopravdy a mohl jsem se včas obrnit proti bezmoci a zklamání. No jo, asi lenost a pohodlnost blížícího se stáří, protože jinak neumím si to vysvětlit.

Budou tři odpoledne a ani ještě nejsem po O. Když člověk vstává v deset, uteče den jak voda v potoce a týden zdá se být jako chvíle. Mám na dnešek ještě hodně úkolů, které jsem si předsevzal splnit již včera. K tomu přibylo ještě cosi z dneška. Tož do večera mám co dělat. Tudíž - končit! Dopsat! Pomalu se obléknout, vytlačit Mustanga a hurrá do ulic.


Právě přišla Martina, moje dobrá žena, s nápadem dát si panáka. Jsem pro, neboť slivovice je lahodná a vysoký tlak je určitě lepší, než tlak nízký - tak jako charakter - nebo postavení?
Končím pro dnešek a budu se těšit zase někdy - brzy.   Váš dědaIvan.