Ta cesta byla lesní. Teda, on to až tak nebyl les, spíš park. Ovšem park značně zanedbaný, nicméně park. Vím to proto, že voní zde, naprosto omamně Lípy. Nevím jak kde jinde, ale u nás v lese Lípy nerostou a rostou-li, nevoní. Zato v parcích, álejích, kolem cest a silnic, v chumlech u kostelů, kapliček a na hřbitovech - tam Lípy kvetou a voní.
Proč tak obšírně? Inu proto, abych mohl oznámit lakonicky: KVETOU LÍPY.
Tak tedy, potkali se Darmoděj s Darmojedem na takové cestě. Pozdravili se slušně navzájem i když se neznali a po chvíli posadili se na lavičku. Seděli tak bok po boku a omamná vůně lip nejspíš způsobila, že pocítil jeden k druhému něco jako náklonnost, neřku-li důvěru.
Mlčení. Oba dva mlčeli a naslouchali - jednak bzučení hmyzu, druhak šumění stromů i když vítr, zdálo se, nevál. Také vůně smůly, lip a ozónu, na který se v tom horku štěpil vzduch v okolí. Další kolemjdoucí docela neomaleně přerušil tu chvíli klidu a snad i štěstí svým pozdravením. :" Dobrý den přeji ve spolek. Darmošlap jméno mé a prosím, kdyby se našlo místečko, rád bych si přisedl a chvíli nechal odpočinout svým oudům znaveným.
Posléze dali se ti tři do hovoru, hodnotíce situaci hospodářskou, politickou a konec konců i situaci svou. Shodli se na tom, že nejenže mají jména, která lid používá coby nadávku, ale i na tom, že když se to tak vezme kolem a dokola, nestojí to všechno za nic.
Darmoděj, nejaktivnější z nich, přišel s nápadem jak situaci změnit k lepšímu.: " Chlapi, mi musíme udělat něco, abychom se dostali NAHORU, aby na nás kde kdo nemohl ukazovat prstem. Mi musíme získat MOC, moc jak zákonodárnou, tak tu druhou, co si teď zrovna nemůžu vzpomenout, jak se jí říká. Mi prostě musíme založit partaj a vyhrát tyhle volby.!"
Darmošlap i Darmojed zůstali němí, s otevřenou hubou. Až za hodnou chvíli, když si to nechali projít hlavou, ošil se Darmojed a pochybovačně kroutil hlavou. Darmošlap naopak pookřál a dával Darmodějovi za pravdu.: "Já tomu rozumím! Víš kolik nás v týhle zami je? Jenom se musíme spojit a ne si pořád vzájemně nadávat a se osočovat." Jen si představte, všichni darmošlapové a darmojedi v jednom šiku. To je síla, které nic neodolá a když nás podpoří i darmodějové, já myslím, že to musí klapnout."
Až do západu slunce seděli tam na lavičce, obklopení líbeznou vůní lip a spřádali plány.
Inu, protože jsem v poslední době nezaznamenal žádný zásadní pohyb na politické scéně, ba ani náznak pohybu, myslím, že se někde něco zašprtlo, nebo nepovedlo. Darmo jsem pročítal deníky, týdeníky, ba i bulvár, nikde ani zmínka. Bylo mně to divné.
Až jednou, k podzimku, kráčel jsem znovu tou cestou - tou ani park, ani les - kochaje se barevností listí i trav, ba i vůní časného tlení. Když dospěl jsem až k lavičce, na které jsem chtěl spočinout, hle!, k mému úžasu, byla obsazena trojicí rokujících pánů. Při bližším pohledu, byli to oni. Spřádajíce plány a tvoříce body budoucí ÚSTAVY, ani si nevšimli, že je pozoruji a že je poslouchám. Tak byli zabráni v hovor.
Jo, jo, pokýval jsem hlavou, co já taky čekal, bloud, vždyť jsou to Darmoděj, Darmošlap a Darmojed. Pochybuji v hloubi duše, že se někdy dohodnou a uskuteční své plány. Na to by potřebovali ještě někoho. Silnou osobnost, schopnou činu.
_ // _
No jo, to je taková náhradní pohádka, protože se mi nechce psát o tom, co děje se na naší scéně a jenom s největší nechutí to sleduji v TV.
Na své zdraví a potíže z něj plynoucí, tak na to se mně taky nechce stěžovat a to že prakticky nefotím, protože ani za humna se nevykulím, tak to je snad jasný. Jenom nadějí se kojím, že se vše zlepší, že Mustang bude opraven, že lidem dojde oč se jedná a svrhnou včas tu partu pučistů v čele se ZEMANEM a mi ostatní se konečně domluvíme na něčem pozitivním.
Jen BACHA na VELKÉHO BRATRA z východu. tak zatím a se těším dědaIvan.
Mlčení. Oba dva mlčeli a naslouchali - jednak bzučení hmyzu, druhak šumění stromů i když vítr, zdálo se, nevál. Také vůně smůly, lip a ozónu, na který se v tom horku štěpil vzduch v okolí. Další kolemjdoucí docela neomaleně přerušil tu chvíli klidu a snad i štěstí svým pozdravením. :" Dobrý den přeji ve spolek. Darmošlap jméno mé a prosím, kdyby se našlo místečko, rád bych si přisedl a chvíli nechal odpočinout svým oudům znaveným.Posléze dali se ti tři do hovoru, hodnotíce situaci hospodářskou, politickou a konec konců i situaci svou. Shodli se na tom, že nejenže mají jména, která lid používá coby nadávku, ale i na tom, že když se to tak vezme kolem a dokola, nestojí to všechno za nic.
Darmoděj, nejaktivnější z nich, přišel s nápadem jak situaci změnit k lepšímu.: " Chlapi, mi musíme udělat něco, abychom se dostali NAHORU, aby na nás kde kdo nemohl ukazovat prstem. Mi musíme získat MOC, moc jak zákonodárnou, tak tu druhou, co si teď zrovna nemůžu vzpomenout, jak se jí říká. Mi prostě musíme založit partaj a vyhrát tyhle volby.!"
Darmošlap i Darmojed zůstali němí, s otevřenou hubou. Až za hodnou chvíli, když si to nechali projít hlavou, ošil se Darmojed a pochybovačně kroutil hlavou. Darmošlap naopak pookřál a dával Darmodějovi za pravdu.: "Já tomu rozumím! Víš kolik nás v týhle zami je? Jenom se musíme spojit a ne si pořád vzájemně nadávat a se osočovat." Jen si představte, všichni darmošlapové a darmojedi v jednom šiku. To je síla, které nic neodolá a když nás podpoří i darmodějové, já myslím, že to musí klapnout."Až do západu slunce seděli tam na lavičce, obklopení líbeznou vůní lip a spřádali plány.
Inu, protože jsem v poslední době nezaznamenal žádný zásadní pohyb na politické scéně, ba ani náznak pohybu, myslím, že se někde něco zašprtlo, nebo nepovedlo. Darmo jsem pročítal deníky, týdeníky, ba i bulvár, nikde ani zmínka. Bylo mně to divné.
Až jednou, k podzimku, kráčel jsem znovu tou cestou - tou ani park, ani les - kochaje se barevností listí i trav, ba i vůní časného tlení. Když dospěl jsem až k lavičce, na které jsem chtěl spočinout, hle!, k mému úžasu, byla obsazena trojicí rokujících pánů. Při bližším pohledu, byli to oni. Spřádajíce plány a tvoříce body budoucí ÚSTAVY, ani si nevšimli, že je pozoruji a že je poslouchám. Tak byli zabráni v hovor.Jo, jo, pokýval jsem hlavou, co já taky čekal, bloud, vždyť jsou to Darmoděj, Darmošlap a Darmojed. Pochybuji v hloubi duše, že se někdy dohodnou a uskuteční své plány. Na to by potřebovali ještě někoho. Silnou osobnost, schopnou činu.
_ // _
No jo, to je taková náhradní pohádka, protože se mi nechce psát o tom, co děje se na naší scéně a jenom s největší nechutí to sleduji v TV. Na své zdraví a potíže z něj plynoucí, tak na to se mně taky nechce stěžovat a to že prakticky nefotím, protože ani za humna se nevykulím, tak to je snad jasný. Jenom nadějí se kojím, že se vše zlepší, že Mustang bude opraven, že lidem dojde oč se jedná a svrhnou včas tu partu pučistů v čele se ZEMANEM a mi ostatní se konečně domluvíme na něčem pozitivním.
Jen BACHA na VELKÉHO BRATRA z východu. tak zatím a se těším dědaIvan.
Žádné komentáře:
Okomentovat