Bez ohledu na počasí.....

...a tudíž bezohledně, jsem dneska (v sobotní večer) usedl k PC. Aniž bych bral ohledy na bolest. Ona potvora taky nebere si žádné servítky. Už pár týdnů, myslím a ty poslední dva..... tak ty jsou. Za celý den jsem tak znechucenej neustálým překonáváním "překážek" a "nástrah", které mi tělo připravuje, že pak večer, když mám čas a pokoj ke psaní, si jdu raději lehnout. Nikoli však dnes. Stal jsem se bezohledným - a BASTA!

   Konec konců nejen moje tělo. Také někteří lidé, kteří si říkají  OBCHODNÍCI. No jo, nechal jsem se okrást, když jsem na podzim koupil dříví na topení. Mít zbraň v tu chvíli, dopadlo by to jinak. Ten dvoumetrový chlapík v montérkách by už nikdy nikoho sprostě "neoloupil" a já bych nepotřeboval otop. Několik let určitě. Jenže.....ještě že tak. Jo to jsou ty paradoxy. Když jsem rozepisoval a rozšiřoval dokumenty Charty 77, často jsem přemýšlel a snil o tom, že se dožiji a nejen já, svobody a důstojnějších poměrů.
  Inu, nebudu tady nevěřícně kroutit hlavou. Lidé nejsou poctiví, kradou a šidí. Nejspíš jim je jedno, nebo nevědí oč se připravují. Jak je jejich bytí nedůstojné a ponižující.
   Proč to odbočení a chození kol kaše? Je to tak, že k tomu abych psal potřebuji "NĚCO". Jak říkával pan Hrabal, že píše "pod dojmem chvil". I já musím něco vidět, zažít nebo vyslechnout. Něco, co mne osloví, nadchne nebo naštve. A protože jsem si dal za úkol psát pozitivně a ku jisté potěše čtenářů, jsou mně ty negativní dojmy stejně jako bolesti na překážku. Obzvlášť, když se to na mne hrne ze všech stran a nebere to konce. Tak co...... začít znovu?
   ....proč o tom dřevu, vlastně. No je to tak, že to dřevo, které mělo vydržet nejméně do konce Března, došlo mně pár dnů po Novém Roce. Docela nepříjemná zkušenost a ta bezmoc být odkázán zase jen na nějakého toho "podnikatele" - špatně to snáším. Jen pro představu popíšu modelovou situaci.:
"..takže. Zavolám na číslo, které všude (na nárožích, zastávkách, v obchodech) visí s nabídkou.- PALIVOVÉ DŘEVO. Tož zavolám. Ozve se člověk. Chytře z Vás dostane informace, které potřebuje. Pokud jste VHODNÝ ZÁKAZNÍK vše může začít. Povolá své "zaměstnance", určí kde mají dříví "vyrobit" - pokud není na skladě. (nebývá, mohlo by být důkazem) Žádný traktor, žádný náklaďák (jsou nápadné) nýbrž osobní auto s valníkem. Dřevo přivezou za soumraku a bez "dalšího" vyhází na hromadu. Pokud objednáte větší množství, "otočí" se ještě jednou. Jen opravdu zkušený člověk má šanci poznat, že dřeva je málo. Normální občan, tak ten to pozná až když složí dříví do "figury". To je samozřejmě pozdě. Peníze totiž inkasuje "gorila" ve chvíli, kdy se začíná skládat první fůra. Jak prosté. A jak ponižující vědět že jste obětí podvodu a nic nezmoci. Bezmoc nesnáším. Pokud bych snad pomýšlel na pomoc a ochranu policie - inu však to znáte."

   Proto, když mně topivo došlo, musel jsem a vážně to dělám nerad a velice zřídka, požádat o pomoc přítele. Kamaráda, takto bývalého šéfa. On je to totiž docela problém, uprostřed zimy najednou sehnat dříví, to mi věřte. Ale kamarád má kamaráda, taky podnikatele. No nebudu to natahovat. Druhý den přivezl mi hromadu odřezů z pily. Poměrně za málo peněz a to je pro mne také důležité. Podezřívám ho dokonce, že na celé transakci nic nevydělal, pokud netratil. Jasně, kdybych byl movitější, mohu topit briketami. Nebo objednat štípané dřevo na paletách. Jenže důchodce na takovéhle "vymoženosti" prostě nemá. A já jsem důchodce.
    Vida, dostal jsem to dřevěné trauma ven a už teď se mi zdá jako by snad úleva? Výborně.
Koukám, že už je půl jedné z půlnoci a to je nejvyšší čas jít chrnět. Jenom doufám, že mi to odhodlání psát BEZOHLEDNĚ vydrží i nadále a mezery se zmenší. Nebo  zmizí. Jenom s těmi fotkami bude problém. Jak nikam nechodím, nefotím a hledat v archivu - inu šlo by to, ale zase je tu nebezpečí, že se budu opakovat. Snad to návštěvník a divák přežije.
Tož zase někdy příště - pokud možno co nejdříve.     dědaIvan