KDO VÍ JAK JE TO s tím pokračováním.........

...no jasně, dnes všechny blogy, plnej FEJSBŮK, ba i rudý právo, možná - ukápne nějakou tu slzu   ...konečně, i ten tvrďák z tvrďákova co mně sedí po pravici v tabuli temného okna, je ňákej hin
...jak už mně paměť slouží špatně, nemůžu si připomenout chvíli, kdy by mne nesral - strašně 
...ty jeho chytrý, zasvěcený řeči, jak z Babylonu zmatky v palici,: "NA MAMNÉ KRSY ŽÁRNÍCÍ"
...teď pláču po druhé - to poprvé, to bylo horší, poničil jsem "Jeho Písně Labutí" průklepák arci
 ...slzám neodolá a tam poprvé jsem rozuměl a věřil - jó to se  pak odpouštějí opilecké soudy
...jak se mám vyrovnat - s tím, že prostě není - a jak s tím, že taky nebudu - mám jenom šanci
...dát tomu slovu - co bylo od Boha - dost víry, pokory a snad i naděje - za nás, za oba.

Tak, nějak jsem musel za sebe reagovat na Magorův odchod. Za nikoho ani ve jménu nikoho dalšího. Já vím, Honzo, Vráťo a vy ostatní Ivanovo kamarádi, nic moc. Alespoň nežvaním nesmysly jak televize. O smíření, na které bylo furt dost času, najednou není ani pomyšlení a budu mít co dělat, abych se postíhal smířit sám se sebou. Hodně těžko se mně hledají slova a tak to nechám plynout. Ivan věděl hodně o českém Baroku, no a tak teda - měj Magore tyhle fotky s sebou, na tu cestu, která, kdo ví zda má nějaký pokračování.........