Omluva ČTENÁŘŮM

No je to tak - ležím, je mi zle a nejenom že nic nepíšu, ani nefotím, nechodím a nemyslím - je mi zle. Omlouvám se těm nemnoha věrným, i těm náhodným, které bych také rád zaujal - ovšem až se má situace poněkud ZLEPŠÍ.

tak zase někdy               deda Ivan

PAK ŽE STÁŘÍ ROZUM ZNAČÍ

   ba ba, myšlenka vyšplhat na tzv. MARIÁNKU za účelem fotografování, tak ta mne drží již dva roky, nejméně. Rozhodě déle, než trvají mé obtíže s chůzí. Čím větší problém někam dojít, tím častější myšlenky na cíle, které vyžadují fyzičku a na které mohu do roka zapomenout úplně. Takže když mi v pátek přišel mejl od Pavla, že snad se něco chystá, nezaváhal jsem ani vteřinu a nehledě na bolesti, které mne zrovna v tu chvíli dávali co proto, souhlasil a již v tu chvíli se začal nehorázně těšit. Na mlhovinky, samozřejmě - nikoli na ten strašný kopec.
   ona se totiž "Mariánka" podle mapy jmenuje jinak - Mariina skála - a skála to teda je. Jak věž. Jak rozhledna. A od úpatí až na vrcholek vedou tam schody jak na rozhlednu. Tedy schody - "schody" - co schod to půlmetrový stupeň a teď po tom jděte. Tam ani chodící hůlky, ani berle nic nepomohou. Stejně jsem se těšil - proto, když mi kluci Pavel a Venca nabízeli, že kvůli mně půjdeme fotit na daleko schůdnější Křížový vrch, jsem kategoricky trval na Mariánce. Hlavně pro to, že choroba postupuje a šance tam vylézt může být poslední. No a taky frajeřina, abych nebyl za srábka. Inu předpoklad, že s věkem vzrůstá a vrchu nabývá chování rozumné, jest předpoklad mylný. Zkrátka a dobře jsem se o to pokusil nedbaje na rozumu varování.
   nebudu popisovat jednotlivé etapy výstupu a s tím související stavy. Ovšem krásy, krásy ty ano. Z auta jsme vystupovali ještě za tmy a první část cesty (vysokým lesem a kolem skal) jsme vyloženě tápali. Později, na volnějším prostranství už na ty schody vidět bylo. Jak jsme stoupali stále výš, stoupalo i slunce k obzoru a pomalu se rozednívalo. Les, který před pár lety shořel, spolu s houštím a skalisky vytvářel kulisu hororovitého typu. Nádherná atmosféra a jen nedostatek světla bránil ve fotografování. Taky mlha, jejíž cáry občas zahalily scénu. Nádhera. Asi v polovině cesty už jsem nemohl a naléhal na kluky ať jdou napřed. Jednak jsem je nechtěl zdržovat a druhak - nechtěl jsem aby se stali svědky mého "PLÍŽENÍ - HRABOŠENÍ"  vpřed a vzhůru. No hrůza to byla, mockrát už jsem to chtěl odpískat a ty poslední desítky metrů jsme se pohyboval jen za pomocí rukou a zábradlí. Ale dal jsem JI. Úplně vyčerpán a taky roztřesen tak, že jsem nebyl s to ani vyndat foťák z brašny.


     jenomže přátelé - takový pohled, jaký se naskýtal z vrcholku, tak na to se jen tak nezapomíná a všechny bolístky a podobné prkotiny musely stranou. Fotit mi sice moc nešlo, ruce se mi klepaly, ale stejně jsem fotil a fotil a zíral a popásal se na kráse. Celý kraj se jevil jako obrovské jezero, ze kterého tu a tam vyčnívá ostrov nebo ostrůvek. Takový pohled naplní člověka štěstím a to si má každý schovat i na pak. Tudíž i rozklepané a špatně komponované fotografie budou mi jednou připomínat tuto chvíli. Opravdu - PŘEKRÁSNÉ. Sluníčko zatím stoupalo nad obzor a mlhy se rozpouštěly a celá scenérie se neustále měnila. V propastech kolem byla tma a slunkem ozářené skály naopak svítily. Poradit si s tím, to byl oříšek i pro daleko zkušenějšího fotografa než jsem já. O své kamarády jsem se nestaral, ani o toho cizince, který byl nahoře dřív než mi a také dřív odešel. (Teprve při úpravách v PC jsem si všiml, že vylezl na "vedlejší" skalisko ). Tam ovšem cesta nevede. Alespoň ne taková se zábradlím a schodama.
      Když mi došla baterka v jednom a loučit se začala i ta v druhém aparátu, byl čas to ukončit a odejít. Šel jsem napřed, aby se vyrovnal handicap a kluci na mne dole nemuseli čekat. Mít pár náhradních baterií a volnou kartu - tak věřte, že tady by se dalo pobejt a fotografovat až do večera a završit den parádní "ZÁPADOVKOU". Ne jen na vrcholku Mariánky je co fotit.
Cestou k autu míjeli jsme opuštěný dům - obrovský, v zahradě a prázdný - nevyužitý. Nějaké sanatorium. Skoro mně to stálo dobrou náladu. Svět tam na hoře a ten kocourkovský paskvil tady dole ........ jo člověk musí žít ve světě jaký je mu dán a o to víc si pak váží a užívá chvil, které ten všední a málo veselý svět převyšují.
      Jednak jsem to slíbil a také bych byl pěkný sobec kdybych se s Váma o tento nevšední, sobotní zážitek nepodělil.
Doufám že fotky které jsem vybral se budou líbit a hlavně mají-li tu vypovídací hodnotu.




Tak zase někdy příště         děda

PO RÁNU - po ránu - stojí to za ránu..

           probuzení jedna "báseň". Moje dobrá žena Martina vstává do práce každý den. Brzo, relativně - pro mne je půl sedmá - no jak kdy, ale většinou brzo. I když nespím, jsem v KLIDU. Dneska ale hovořili v té pohromě domácnosti, v TV, o řeckých demonstracích a o tom, jak silně již jsou Řekové rozezleni na vládu. Prý důchodcům, kteří mají více než 1200 euro měsíčně, vezmou 20% důchodu. Byl jsem v klidu, ovšem jen do té chvíle, než mi v podvědomí, či kde, zachrastily kuličky počítadla. Pak jsem docela nadskočil, div že jsem se kafem nezadusil. No TOTO!!!! Dostali mě - takže jim, nebožátkům, ze zhruba 30.000 (v přepočtu na koruny) vemou celých 6000 - hajzlové! Budou najednou muset vystačit s pouhými čtyřiadvaceti tisíci - chudáci důchodci. Kdo by nešel demonstrovat?
          samozřejmě - debata. Místo poklidného rána a pomalého probouzení. Martina byla, kupodivu, na straně důchodců - já byl naopak "pobouřen" na nejvyšší míru drzostí takové demonstrace. Martina argumentovala (oprávněně) těžkým zásahem do zaběhnutého rozpočtu a tak dále. Mne především iritovala skutečnost, že na záchranu Řeckého hospodářství, skládá se celá Evropská Unie - tedy i já. Formou nepřímých (a nemalých) daní přispívám ze svého důchodu, který činí celých 312 euro (7800 kč) na přepychové důchody a platy státních zaměstnanců. Nakonec jsme se shodli, samozřejmě. Ti lidé se bouří "právem" protože jim vláda náhle, po letech nadmíru pohodlného života, sahá na  "SOCIÁLNÍ JISTOTY", kterými je dlouho korumpovala. Ve snaze udržet se u moci, dávala řecká vláda lidem "CHLÉB A HRY" -  ovšem na dluh. A dluhy mají tu nepříjemnou vlastnost, že se jednou musí splatit. Údiv nad takovou krátkozrakostí, nad nedostatkem zdravého úsudku, není na místě. Chovají se tak skoro všechny vlády. Ty které mají v názvu slovo SOCIÁLNÍ, nebo něco podobného, obzvlášť. To, že vedou zem ve které vládnou do "PEKEL HOROUCÍCH", nikoho z těch lidí nezajímá. Jsou OMÁMENI MOCÍ a že k tomu patří přepychový život a pohádkové příjmy, považují za samozřejmé právo mocných.
          Moje dobrá žena Martina je už dávno v robotě, kde ve stresu a pod tlakem nadřízených, plní své pracovní úkoly. To aby naše domácnost mohla fungovat. Já jako důchodce mohu doma uvažovat, co tak těm demonstrujícím Řekům, důchodcům, poradit. Je to těžké - být alespoň trochu spravedlivý. Snad aby požadovali od svých "ŠPIČEK" toto: Svojí politikou přivedli jste nás až sem a proto nyní VZDÁTE SE VEŠKERÉHO SVÉHO MAJETKU ve prospěch státu a začnete žít jako ostatní pracující. Kdo je v důchodovém věku, dostane průměrný důchod. Cha chá.... to by byla veliká švanda, a nejen v Řecku - kdyby všeliké "ELITY" vyšly do ulic a demonstrovaly za SVOJE SOCIÁLNÍ JISTOTY........... ano veliká legrace by to byla.
         ano, moje úvahy po ránu - raději bych měl jít dělat něco užitečného. Nebo vzít foťák a jít někam .... něco vyfotit. Určitě lepší činnost, než zabývat se "sociálním inženýrstvím" a podobnými zbytečnostmi. No jo - když já mám takový tajný sen. Prožít zbytek života někde, kde nepanuje neustálý shon a stres, kde se nekrade a nepodvádí, kde pojmy jako LÁSKA, PRAVDA, MORÁLKA, SLIB, nebo KRÁSA nejsou jen slova. 


                                                                                         tak zase někdy - děda.

volné fotky k předešlému

zátiší v zátiší

zátiší s holemi

zátiší s pavučinou

nohy

přisvětlovač

VEČERNÍ ÚVAHA - no spíš úvažka

co to? motto: Ten kdo se narodil ve dnech lípy, od 11. do 20. března a od 13. do 22. září, rád trpí životem. Sice si říká: "všechno je dobré, tak jak to je." a přesto se ptá: "proč jsou mé představy a sny mnohem hezčí než skutečnost?"


  .... a abych zůstal ještě u toho horoskopu - hned od 23.9. začínají dny OLIVY sice, ale v našich šířkách severního typu je to především líska. Ano LÍSKA, nebo taky oříšek. (to jako děti měly jsme jména pro všechno - žalud, dub - nos, javor)
       Roste mi na zahrádce taková líska, sazenici dal mi kdysi táta a za ty dlouhé roky jsem ji ořezával snad jenom dvakrát. Takže je to sice stále keř, ovšem stromu zvící. Rodí oříšky - malé, větší i obrovské, do kterých ty malé vlezou třikrát. Rodí každý rok jinak a na různých větvích, ale pravidelně je minimálně třetina úrody červivá. Letos tomu není jinak, jen oříšků je nad obyčej hodně. Když přihlédnu k tomu, že od jara nějaké opadávají a ani červíci nezahálejí, je jich pořád ještě mimořádné množství. Proč to tady řikám - dumám o tom proč a docházím k nepříliš radostným závěrům. Vychází mi totiž, že veliká úroda oříšků - znamená přípravu na nový příchod stromů. Líska je pionýr. I když špatně chodím, ověřím si svoje pozorování příští týden ještě na jiných "LÍSKOVÝCH" místech a pokud mám pravdu............ jasně, začínám být na stará kolena pověrčivý. Mnohem raději bych byl, kdyby se stalo normálem takovéto "PLOZENÍ". Pro pečení jsou takové oříšky k nezaplacení a já rád cukroví peču i konzumuji.
          Počítač, který mně minulý týden "klekl" je opravený díky šikovnosti pracovníků z Fimy. Jasně, byla to nějaká blbost - něco kolem nějaké karty, či co, nicméně jsem rád, že už to zase maká. Celou tu dobu, co jsem nemohl psát, (a do notesu to fakt neumím) říkal jsem si svoje povídání "do hlavy" s tím, že až to zase půjde, jenom si vyzvednu co potřebuju. Omyl. Nic si nevyzvednu - všechny emoce a s nimi spojené věty jsem sice namluvil tam někam do paměti, ale spustit na přání, jako magnetofon, tak to Bohu žel. Budu muset psát jako dřív a všechno to, co jsem si připravil odepsat. Možná se mi při nějaké příležitosti vybaví věta, nebo dvě. Jak se znám, tak nevhod.
            Zítra dovrším třiašedesátku, stejně chudý jako celý svůj dosavadní život, ne-li ještě chudší. V pondělí koupil jsem dřevo na zimu. Ouvej - každý rok je to stejné a až na loňskou výjimku která pravidlo potvrdila - zase okradený. V této zemi je snad už úplně normální, že při nějakém obchodě se vás pokusí ošidit. Místo sjednaného množství, kvality a sortimentu ....ále co se budu čílit. Nic s tím nenadělám a věřit tomu, že až dřevo srovnám tak aby bylo patrné, že je ho málo a zavolám dodavateli, že napraví svůj omyl? Už ho vidím jak mi vrací peníze. Nebo jak s omluvou dodá ještě pár metrů břízy.  Ach jo - bodejť bych nebyl chudý - a při tom, hádejte co mne na tom všem vadí nejvíc. Ten člověk mně připravil o radost. Radost ze dřeva - že je doma, že voní a že budu mít v zimě čím topit - obyčejnou radost. Nejhorší na tom všem je, že o tu radost jsem se vlastně připravil sám. Rozčílil jsem se nad špatností "světa" a pro tu chvíli zapomněl co je důležité.
             Koukám, že se blíží půlnoc a protože jsem opravdu pověrčivý, musím dneska (v předvečer) skončit, abych mohl zítra pokračovat.
   tak pro dnešek a pro zítřky   děda 

Jen aby to nezrezlo

Tak přátelé, protože mi nefunguje počítač a vypíná se - jako právě teď - a toto je už psáno v městský knihovně na veřejném PC. ale dovolit si sem chodit psát na trvalo svoje povídání - to by taky asi nešlo , teda určitě nešlo, jaképak asi.
Omlouvám se, a aby to nebylo nikomu líto, tak  se pokusím koupit nějaký nový a levný "stroj" na leassingsing. Potřeba psát a hlavně pracovat s fotografiemi je silná. Silnější než situace finančního typu - vždycky to nějak dopadne a snad začnou růst houby - ony takové řízky :-)
Takže to nebudu prodlužovat - zatím se loučím a určitě se vrátím k našim (výběžkovým) problémům - ony to totiž nejsou jenom naše problémy - a svět letí do jámy, kterou jsme po celá desetiletí pomáhali kopat - no jistě, jak jinak než že někomu jinému......... Vida vida, jak sednu ke klávesám, už bych psal a psal - i toto. Protože je divný, když si chci psát poznámky do notesu, tak mi to nejde a motám se pořád dokola - žádnej "ROZLET"

Tak tedy - až bude na čem, o čem je vždycky - děda

rumburKUKUprospěchu

........zarytým PATRIOTŮM se neomlouvám, neboť jsem také zarytým patriotem rumburským. Ta hříčka pochází z doby hodně dávné, pamatuji se na plakát, už nevím k jakému výročí a na něm velkým písmem RUMBURKU KU PROSPĚCHU atd.. dělali jsme si z toho tenkrát "srandu" a máme od té doby "hlášku" rumburKUKU.......
Proč začínám zrovna takhle - no, pokus o mírné odlehčení chmurné nálady, která vládne kolem i ve mně a která se mi nechce líbit. 
Když si přečtu noviny, nebo kouknu na TV, je mi smutno převelice. Nejen pro zmařené životy hokejistů a dalších lidí v Rusku. Jistě, je to hrozné a bolestné, ale je to tak. Letadla občas spadnou, lodě se potopí a auta havarují. Patří to k životu. Někdo tomu říká OSUD, někdo vůle Boží a někdo mluví o náhodě a o statistických veličinách. Trápí mne a jistě nejsem sám to, co není (alespoň zatím) tak tragické, ale za to velmi, velmi blízké. Dá se říci osobní. Dotýká se to mne, mého souseda a jeho souseda, ale i obyvatel "rafandy", kolonky, prostě nás všech co žijeme v Rumburku. Nezmiňuji Šluknov, Varnsdorf ani další stejně postižená místa šluknovského výběžku. Jsme v pěkné kaši a nejhorší na tom je, že si to velká spousta lidí ani neuvědomuje. Nebo nechce.
.......Když mne někdo označí za rasistu, tak říkajíc do očí, jsem schopen přesvědčit ho o tom, že se mýlí. Ovšem když se dočtu v novinách, že obyvatelé Rumburku jsou rasisté a chystají násilí proti cikánům - tak jsem vážně v rozpacích co udělat. Jsem taky obyvatel Rumburku a vím velice dobře proč přišlo tolik naštvaných lidí v "onen" pátek na náměstí. Co chtěli říci a taky co chtěli slyšet od představitelů města. Nějak se to nepovedlo a není na mě, abych hodnotil proč.
Nelíbí se mi skutečnost, že jsem tak říkajíc "v jednom pytli" s rasisty a xenofoby. Podobně se nejspíš nelíbí těm cikánům, no dobře jak chcete, Romům, kteří pracují a řádně se starají o děti, kteří se "zařadili", v rámci svých možností, do společnosti, když jsou z čista jasna v ohrožení a na jedné "hromadě" s bandou všehoschopných příživníků a banditů. Mně je taková situace, být mezi extremisty, krajně nepříjemná a to mne nikdo, když se to tak veme, neohrožuje ani na životě, ani na zdraví. Kdepak jeden pytel nestačí.
...  No a aby toho nebylo málo, spadl jsem nejspíš ještě do jednoho pytle. Tentokrát zase, aby se to nepletlo, mezi sociálně vyloučené. No vážně - nevím kolik mají ti chudáci, sociálně vyloučení, měsíčně. Opravdu neznám ta čísla kolik je životní minimum a podobně, ale můj důchod, necelých osm tisíc, taky není žádná sláva a ať si za ty peníze vozkouší někdo žít. Jasně, že neumřu hladem, ale o nějakém důstojném životě, o nějakém poklidném stáří a  zaslouženém odpočinku po 41 letech poctivé práce, a to nepočítám školu a vojnu, tu určitě hovořit nelze. Daleko spíš spadám právě mezi ty "somráky" kteří nemají nikdy na VŠECHNY poplatky a musí neustále řešit problém kde vzít na to, či ono. A to mám veliké štěstí, že jsem si v mládí koupil tuhle chalupu a nemusím dneska platit nájem - protože bych měl prakticky právě jen na něj. Určitě nejsem daleko od pravdy, že jsem (někde v nějakých těch statistikách) zařazen právě mezi ty sociálně vyloučené. Ach jo - co počít. Pak se mně nikdo nemůže divit, že v sobotu na žádnou demonstraci nepudu. Kam bych si stoupnul? Ke komu přiřadil? Správně, dle pytle, bych měl pochodovat s "NÁCKY" v jednom šiku. To rozhodně odmítám, kdyby už jen proto, že patřím mezi sociálně nejslabší a tudíž vyloučené, a protestoval bych tedy sám proti svému druhému pytli. To je situace - raději zůstanu doma, koupím si čůčo za 16.- ká a budu se dívat na TV. Oni mi to podají sdostatek dramaticky a z nadhledu, takže se nudit nebudu.
     JO - na demonstraci nejdu a budu se modlit, aby nedošlo k násilí. Jak už jsem někde napsal - NÁSILÍ JE NA HOVNO, NIC NEŘEŠÍ A JEN PLODÍ DALŠÍ NÁSILÍ - také si budu někam na kus papíru psát takové ty myšlenky, co člověka napadnou a když si je nenapíše hned, zase to zapomene.
 A to bude tak asi všechno. A na dlouho - odchází mi počítač takže musím vždy když zmrzne - vypnout a počkat až vychladne a tak pořád - pěkná zkouška trpělivosti - například toto píšu již třetí den a jen čekám kdy mi to zase zhasne pod rukou -   ahoj děda
      

POZVÁNKA a do Děčína......

.....neděle, inu to je ten správný čas sednout si k "bedně" a zkusit něco rozumného napsat. 
Jenže dneska mám v těch náladách pěknej "BORDEL" a nevím, nevím - snad se k něčemu doberu. Dneska v noci honila se mi hlavou spousta vět k VĚCI - myslím k té naší "výběžkové". Určitě by to dalo na menší projev u příležitosti nějakého toho shromáždění občanů. Ráno prý je moudřejší večera - no nevím, nevím - zapomněl jsem prakticky všechno to, co jsem si v noci v hlavě sesumíroval a tak (opět) nemám co bych řekl. Snad jenom že: jsem pro tentokrát zajedno se svými spoluobčany. Jsem stejně nespokojený a naštvaný jako oni. Snad jen řešení vidím jinde než v násilí. Násilí je k hovnu, neboť plodí zase jen násilí. A nic neřeší. Strach je taky k hovnu a navíc život ve strachu plodí nenávist a opět násilí.  A CO TEDA S TÍM - vážně nevím a je mně to líto, protože hrozí veliké nebezpečí že se objeví "NĚKDO" a nabídne rychlé a "JEDNODUCHÉ" vyřešení všech Našich problémů - RAZ, DVA - a je to........... opravdu, veliké nebezpečí. Ach jo. NENÍ RYCHLÉHO a JEDNODUCHÉHO ŘEŠENÍ.......

     daleko radši se vrátím k cestě do Děčína. Poslal mi pan Eichler pozvánku na vernisáž výstavy fotografií - "PROCHÁZKA KRAJINOU". Jelikož si velice vážím práce p. Eichlera a jeho úsilí při propagaci fotografie, nemohl jsem se na to jen tak vykašlat a nikam nejezdit. Navíc se právem dalo očekávat, že fotky to budou kvalitní. Nelitujíce tudíž peněz vyrazil jsem do Děčína - konec konců, ta hodina a půl ve vypečeném motoráku se dala vydržet a na víc jsem celou cestu prospal sladce jako miminko. První kroky v Děčíně vedly mne do Oblastního Muzea - samozřejmě, bo tam vždycky bývá ledacos k vidění. Srovnávací "STARONOVÉ" obrázky děčínských ulic, keramika a a to hlavně, úspěšné fotografie ze soutěže DĚČÍNSKÁ KOTVA. Zaujalo a mělo varovat. Úroveň prací opravdu špičková. Škoda že instalace nebyla nejlépe osvětlena a fotky za sklem se leskly. Protože času jsem měl dost, belhal jsem se pomalu po nábřeží, přes most a ve finále i pivko na zahrádce bylo. Fotil jsem zámek, ale vážně nevím proč - je to pokaždé to samé a slunce, které pražilo, udělalo z bílých zdí zámku zrcadlo.

      Výstava fotografií Daniela Řeřichy a Tomáše Morkese -"PROCHÁZKA KRAJINOU", která se koná v budově děčínského MAGISTRÁTU (v úředních hodinách) - tak to, alespoň pro mne, byla "PECKA" přímo mezi oči. Ještě že to byla vernisáž a bylo všude plno lidí, protože jinak, nevím, ale asi bych odložil svůj fotoaparát někam do kouta a tiše se vytratil. Takto jsem jenom nevěřícně hleděl a hleděl. Velkoformátové fotografie navíc mají tu vlastnost, že ukazují i ty nejmenší podrobnosti, takže jsou ke koukání z dálky i z blízka. Diváka, tedy alespoň mne, to vtáhne do vnitřku krajiny, takže se stává její součástí, cítí její vůni a vnímá její atmosféru. Také jsem si uvědomil, kde asi stojím na pomyslném žebříčku "dokonalosti". Myslím, že musím ještě hodně, ale hodně makat na technice, abych se byť jen zpovzdálí přiblížil. Při tom z hovorů kolem bylo jasně poznat, že jsou o tom kde se vloudila chyba, a kde by ten dotyčný volil jiný postup - a podobně. Ne že bych rozuměl jedinému jejich slovu. Znova a znova jsem obcházel kolem zdí až jsem si zvykl a přestal trpět mindrákem. Teprve potom jsem si opravdu vychutnal to co bylo k vidění a nakonec jsem odešel na vlak, po okraj naplněn krásou a vděčností - také nemálo poučen. Nemohu jinak, než těm, kteří budou mít v září co do činění v Děčíně, tuto krásnou výstavu fotek vřele DOPORUČIT.
....fotky jsou ilustrační a ta předposlední je z vlaku - tam se nám o zábavu postaral tento malý, leč hlasitý tygřík.
P.S.Jsem dneska již zase unavený až k pláči - kdo sám neví, ten neví, ale to je jedno. Já jen že jsem to zase nedopsal, zase to není celé a není řečeno vše. Snad to ani nelze. Jděte, prosím, se podívat na KRÁSU - daleko spíš, než se nechat hecovat podvodníkem a hochštaplerem do nesmyslných demonstrací a rvaček s cikány.
zas někdy příště                  děda. ( www.danielrericha.cz  -  www.tomasmorkes.cz  )