Jenže dneska mám v těch náladách pěknej "BORDEL" a nevím, nevím - snad se k něčemu doberu. Dneska v noci honila se mi hlavou spousta vět k VĚCI - myslím k té naší "výběžkové". Určitě by to dalo na menší projev u příležitosti nějakého toho shromáždění občanů. Ráno prý je moudřejší večera - no nevím, nevím - zapomněl jsem prakticky všechno to, co jsem si v noci v hlavě sesumíroval a tak (opět) nemám co bych řekl. Snad jenom že: jsem pro tentokrát zajedno se svými spoluobčany. Jsem stejně nespokojený a naštvaný jako oni. Snad jen řešení vidím jinde než v násilí. Násilí je k hovnu, neboť plodí zase jen násilí. A nic neřeší. Strach je taky k hovnu a navíc život ve strachu plodí nenávist a opět násilí. A CO TEDA S TÍM - vážně nevím a je mně to líto, protože hrozí veliké nebezpečí že se objeví "NĚKDO" a nabídne rychlé a "JEDNODUCHÉ" vyřešení všech Našich problémů - RAZ, DVA - a je to........... opravdu, veliké nebezpečí. Ach jo. NENÍ RYCHLÉHO a JEDNODUCHÉHO ŘEŠENÍ.......
daleko radši se vrátím k cestě do Děčína. Poslal mi pan Eichler pozvánku na vernisáž výstavy fotografií - "PROCHÁZKA KRAJINOU". Jelikož si velice vážím práce p. Eichlera a jeho úsilí při propagaci fotografie, nemohl jsem se na to jen tak vykašlat a nikam nejezdit. Navíc se právem dalo očekávat, že fotky to budou kvalitní. Nelitujíce tudíž peněz vyrazil jsem do Děčína - konec konců, ta hodina a půl ve vypečeném motoráku se dala vydržet a na víc jsem celou cestu prospal sladce jako miminko. První kroky v Děčíně vedly mne do Oblastního Muzea - samozřejmě, bo tam vždycky bývá ledacos k vidění. Srovnávací "STARONOVÉ" obrázky děčínských ulic, keramika a a to hlavně, úspěšné fotografie ze soutěže DĚČÍNSKÁ KOTVA. Zaujalo a mělo varovat. Úroveň prací opravdu špičková. Škoda že instalace nebyla nejlépe osvětlena a fotky za sklem se leskly. Protože času jsem měl dost, belhal jsem se pomalu po nábřeží, přes most a ve finále i pivko na zahrádce bylo. Fotil jsem zámek, ale vážně nevím proč - je to pokaždé to samé a slunce, které pražilo, udělalo z bílých zdí zámku zrcadlo.
Výstava fotografií Daniela Řeřichy a Tomáše Morkese -"PROCHÁZKA KRAJINOU", která se koná v budově děčínského MAGISTRÁTU (v úředních hodinách) - tak to, alespoň pro mne, byla "PECKA" přímo mezi oči. Ještě že to byla vernisáž a bylo všude plno lidí, protože jinak, nevím, ale asi bych odložil svůj fotoaparát někam do kouta a tiše se vytratil. Takto jsem jenom nevěřícně hleděl a hleděl. Velkoformátové fotografie navíc mají tu vlastnost, že ukazují i ty nejmenší podrobnosti, takže jsou ke koukání z dálky i z blízka. Diváka, tedy alespoň mne, to vtáhne do vnitřku krajiny, takže se stává její součástí, cítí její vůni a vnímá její atmosféru. Také jsem si uvědomil, kde asi stojím na pomyslném žebříčku "dokonalosti". Myslím, že musím ještě hodně, ale hodně makat na technice, abych se byť jen zpovzdálí přiblížil. Při tom z hovorů kolem bylo jasně poznat, že jsou o tom kde se vloudila chyba, a kde by ten dotyčný volil jiný postup - a podobně. Ne že bych rozuměl jedinému jejich slovu. Znova a znova jsem obcházel kolem zdí až jsem si zvykl a přestal trpět mindrákem. Teprve potom jsem si opravdu vychutnal to co bylo k vidění a nakonec jsem odešel na vlak, po okraj naplněn krásou a vděčností - také nemálo poučen. Nemohu jinak, než těm, kteří budou mít v září co do činění v Děčíně, tuto krásnou výstavu fotek vřele DOPORUČIT.....fotky jsou ilustrační a ta předposlední je z vlaku - tam se nám o zábavu postaral tento malý, leč hlasitý tygřík.
P.S.Jsem dneska již zase unavený až k pláči - kdo sám neví, ten neví, ale to je jedno. Já jen že jsem to zase nedopsal, zase to není celé a není řečeno vše. Snad to ani nelze. Jděte, prosím, se podívat na KRÁSU - daleko spíš, než se nechat hecovat podvodníkem a hochštaplerem do nesmyslných demonstrací a rvaček s cikány.
zas někdy příště děda. ( www.danielrericha.cz - www.tomasmorkes.cz )
Žádné komentáře:
Okomentovat