rumburKUKUprospěchu

........zarytým PATRIOTŮM se neomlouvám, neboť jsem také zarytým patriotem rumburským. Ta hříčka pochází z doby hodně dávné, pamatuji se na plakát, už nevím k jakému výročí a na něm velkým písmem RUMBURKU KU PROSPĚCHU atd.. dělali jsme si z toho tenkrát "srandu" a máme od té doby "hlášku" rumburKUKU.......
Proč začínám zrovna takhle - no, pokus o mírné odlehčení chmurné nálady, která vládne kolem i ve mně a která se mi nechce líbit. 
Když si přečtu noviny, nebo kouknu na TV, je mi smutno převelice. Nejen pro zmařené životy hokejistů a dalších lidí v Rusku. Jistě, je to hrozné a bolestné, ale je to tak. Letadla občas spadnou, lodě se potopí a auta havarují. Patří to k životu. Někdo tomu říká OSUD, někdo vůle Boží a někdo mluví o náhodě a o statistických veličinách. Trápí mne a jistě nejsem sám to, co není (alespoň zatím) tak tragické, ale za to velmi, velmi blízké. Dá se říci osobní. Dotýká se to mne, mého souseda a jeho souseda, ale i obyvatel "rafandy", kolonky, prostě nás všech co žijeme v Rumburku. Nezmiňuji Šluknov, Varnsdorf ani další stejně postižená místa šluknovského výběžku. Jsme v pěkné kaši a nejhorší na tom je, že si to velká spousta lidí ani neuvědomuje. Nebo nechce.
.......Když mne někdo označí za rasistu, tak říkajíc do očí, jsem schopen přesvědčit ho o tom, že se mýlí. Ovšem když se dočtu v novinách, že obyvatelé Rumburku jsou rasisté a chystají násilí proti cikánům - tak jsem vážně v rozpacích co udělat. Jsem taky obyvatel Rumburku a vím velice dobře proč přišlo tolik naštvaných lidí v "onen" pátek na náměstí. Co chtěli říci a taky co chtěli slyšet od představitelů města. Nějak se to nepovedlo a není na mě, abych hodnotil proč.
Nelíbí se mi skutečnost, že jsem tak říkajíc "v jednom pytli" s rasisty a xenofoby. Podobně se nejspíš nelíbí těm cikánům, no dobře jak chcete, Romům, kteří pracují a řádně se starají o děti, kteří se "zařadili", v rámci svých možností, do společnosti, když jsou z čista jasna v ohrožení a na jedné "hromadě" s bandou všehoschopných příživníků a banditů. Mně je taková situace, být mezi extremisty, krajně nepříjemná a to mne nikdo, když se to tak veme, neohrožuje ani na životě, ani na zdraví. Kdepak jeden pytel nestačí.
...  No a aby toho nebylo málo, spadl jsem nejspíš ještě do jednoho pytle. Tentokrát zase, aby se to nepletlo, mezi sociálně vyloučené. No vážně - nevím kolik mají ti chudáci, sociálně vyloučení, měsíčně. Opravdu neznám ta čísla kolik je životní minimum a podobně, ale můj důchod, necelých osm tisíc, taky není žádná sláva a ať si za ty peníze vozkouší někdo žít. Jasně, že neumřu hladem, ale o nějakém důstojném životě, o nějakém poklidném stáří a  zaslouženém odpočinku po 41 letech poctivé práce, a to nepočítám školu a vojnu, tu určitě hovořit nelze. Daleko spíš spadám právě mezi ty "somráky" kteří nemají nikdy na VŠECHNY poplatky a musí neustále řešit problém kde vzít na to, či ono. A to mám veliké štěstí, že jsem si v mládí koupil tuhle chalupu a nemusím dneska platit nájem - protože bych měl prakticky právě jen na něj. Určitě nejsem daleko od pravdy, že jsem (někde v nějakých těch statistikách) zařazen právě mezi ty sociálně vyloučené. Ach jo - co počít. Pak se mně nikdo nemůže divit, že v sobotu na žádnou demonstraci nepudu. Kam bych si stoupnul? Ke komu přiřadil? Správně, dle pytle, bych měl pochodovat s "NÁCKY" v jednom šiku. To rozhodně odmítám, kdyby už jen proto, že patřím mezi sociálně nejslabší a tudíž vyloučené, a protestoval bych tedy sám proti svému druhému pytli. To je situace - raději zůstanu doma, koupím si čůčo za 16.- ká a budu se dívat na TV. Oni mi to podají sdostatek dramaticky a z nadhledu, takže se nudit nebudu.
     JO - na demonstraci nejdu a budu se modlit, aby nedošlo k násilí. Jak už jsem někde napsal - NÁSILÍ JE NA HOVNO, NIC NEŘEŠÍ A JEN PLODÍ DALŠÍ NÁSILÍ - také si budu někam na kus papíru psát takové ty myšlenky, co člověka napadnou a když si je nenapíše hned, zase to zapomene.
 A to bude tak asi všechno. A na dlouho - odchází mi počítač takže musím vždy když zmrzne - vypnout a počkat až vychladne a tak pořád - pěkná zkouška trpělivosti - například toto píšu již třetí den a jen čekám kdy mi to zase zhasne pod rukou -   ahoj děda