Mlčím, však i z domu jsem se odpoledne vytratil mlčky. Mlčky fotím jako jindy věci kolem, jen na psa musím občas promluvit a i ta slova příkazů lezou ze mne jak z chlupaté deky.
Rád bych, aby se ticho rozhostilo i uvnitř, ve mně. V srdci, nebo v duši, či kde vlastně se ozývá ten zmatený a překotný "hovor". Vzpomínky na prožité, vzpomínky na viděné i slyšené ve změti s drby a pomluvami. Vztek i lítost nad skutečností, že velicí a dobří mizí jeden po druhém, zatím - co hajzlů a bezcharakterních zmrdů rojí se kolkolem čím dál víc.
Jsem si jist, že média, politici a další a další, budou dnes i zítra mluvit a mluvit.... Také přátelé. Oni dohromady to řeknou všechno - zhodnotí i politují - shrnou a úhledně zabalí. Také národ - lid, mne jistě nezklame a dá jasně a důstojně najevo - kdo že to vlastně ODEŠEL.
Ano, Václav Havel, člověk, se pro tento národ stal zosobněním HODNOT, které skutečně hodnotami jsou a snad i zůstanou.
Toto platí i pro mne. Jsem součástí tohoto Lidu, Národa. I já vyznávám a na přední místa v žebříčku hodnot dávám - POCTIVOST, PRAVDOMLUVNOST, ODVAHU, ČEST a MRAVNOST, ve smyslu MORÁLNÍM.
Tato hrst fotografií je mojí ZAPÁLENOU SVÍČKOU u paty sochy Sv. Václava - když jinak nemohu. Nejsou ani nejlepší, ani k tématu - jen náhodně vybrané a také z dnešního odpoledne.
Mám smutek .............. a o tom se mluvit nedá tak snad někdy jindy dědaIvan
P.S. Snad se nedopouštím nějakého prohřešku proti zvyklostem, ale
rád bych popřál UPŘÍMNOU SOUSTRAST Vám všem, stejně jako
sobě a celé této zemi - jejíž hranice ostatně daleko převyšoval svou
velikostí - jako ČLOVĚK, a to především. I.K.
Žádné komentáře:
Okomentovat