POTKAL JSEM LUDVÍČKA - cestou..

...do trafiky. Jak to tak bývá o nedělích, cigára, rohlíky a šup na dvě do "PIVKY". Původní záměr, pokecat si o fotografování, vzal brzo za své díky příchozím a dalším příchozím. Debata rázem nabírá směr a intenzitu - no jako v pivnici. Odsednout si nebylo kam a navíc, ti dobří lidé mohli by se urazit - protože oni si k nám přisedli právě proto, aby byli s náma. Ludvíček nasadil obvyklou masku - "děte mně s tím do prdele, nezajímá".!!  Inu taky obrana, ale já se na chvíli nechal strhnout, protože, co si budu namlouvat, jsem toho všeho plný, jen vybouchnout. Tudíž jsem se snažil dát debatě jakýsi směr -  abychom se dobrali k "jádru pudla". Beznaděj. Něco takového není v lidských silách, lépe řečeno v mých "lidských" silách to není. Lidi jsou prostě a zkrátka nasraní. Ze setrvačnosti na "režim". Těžko jim vysvětlovat, že takto nelze nikam dojít. Že některé ty změny jsou nutné, zatím-co jiné změny

pokud neslouží gaunerům k nějakým nepochopitelným čachrům, jsou výplodem nemocného člověka. (duševně nemocného). Jo jo, marná snaha. Tož jsem se přestal snažit a příjemně se zúčastnil hlasitého a emocemi nabitého "PLKÁNÍ". Hodinka určená na nedělní posezení s Ludvíčkem uplynula do nenávratna a byl čas jít domů. V hlavě mi zůstala vězet věta, pronesená jedním z nejhlasitějších diskutérů závěrem.: "tobě se to ty pitomče mluví, kdyby byl každej člověk jako ty, mohla by se zrušit policie, soudy i politický strany by byly na hovno". Prohlášení, jehož zjevná nesmyslnost nezabránila tomu, aby mně nevrtalo v hlavě.
         Především mne zaskočilo zjištění, jak rozdílně vnímají mne spoluobčané a jak já sám. Jasně, vždycky je nějaký rozdíl mezi JÁ a mezi

ON. Nicméně nedá mně spát ten problém, které že "kvality" to jsou. Nebylo by vůbec špatné a od věci, kdyby někdo kvalifikovaně "určil" a popsal vlastnosti, jež by vedly ke stavu společnosti, ve které by  POLITICKÉ STRANY staly se pouhým "folklórem" a "lidovou taškařicí", nudícího se obyvatelstva. Bohu-žel. Nic rozumného jsem nevyšpekuloval a na dotazy, jak ke svému závěru dotyčný debatér došel, nedostal jsem uspokojující odpověď. Jo jo - to by byla paráda.

Jejda, už mne zase tenhle blogovej editor začíná míchat. Za co "soudruzi" jsem trestán? Já to tedy tuším. Ono to nějak bude souviset s obrázky - umístil jsem je dřív, než jsem začal psát a ony se teď chovají jako nějaká určující veličina - si myslím. Co se dá dělat jeden odstaveček bude podtržený a v modrém. Budiž tedy. Co je ale vážnější problém, poztrácel jsem nit hovoru. Nějak se mně už nechce pátrat po vlastnostech člověka jen pro tu, čistě teoretickou švandu. Navíc si myslím, že takové teorie jsou velice společensky nebezpečné. Vedou potenciální

vůdce k domnění, že vhodnou manipulací a motivováním, lze pohnout masy k tomu, aby v základě změnily své "stereotypy" a staly se někým jiným. Jenomže jak vím z dějin i z vlastní zkušenosti, něco takového možné není. "Masy" se v průběhu času, tedy dějin, mění jen velmi pomalu, přesně v souladu s vývojem lidského druhu. Každý, jen trochu sečtělý člověk ví, že je to otázka tisíciletí a i potom se není možné nadít nějakých velikých zvratů. Jasně že nemluvím o technickém pokroku. Ten mnohonásobně předbíhá /pořád rychleji/ vývoj mentální. Až na celkem nepodstatné změny, jsme pořád stejní, jako byli lidé konce doby ledové. Tudíž pokud chceme budovat spravedlivou a pro všechny přijatelnou společenskou strukturu, musíme brát tuto skutečnost na vědomí. Opájet se iluzí, že se lidstvo díky pokroku změní, je zcestné, nebezpečné a tudíž protispolečenské. Vznik nějaké, jakékoliv vlády, vládního programu a podobně, by měli kromě technokratů a ideologů, iniciovat a neustále korigovat vědci z oborů blízkých psychologii, sociologii a dějin. Také lidé, kteří se dožili vysokého věku, aniž kdy dosáhli nějakých postů a kteří po celý svůj dlouhý  život, žili v souladu s přírodou i se svým svědomím. Takoví by měli tvořit RADU STARŠÍCH s hlasem poradním a třetinou hlasů rozhodovacích. Jenže to co jsem teď napsal je sama utopie a tak nevím. Má cenu vůbec marnit čas takovými úvahami. Navíc v myšlenkách rádi předbíháme události. Ono svrhnout (protože reformovat to asi nepůjde) tuto "parlamentní oligarchii" nebude žádná legrace a jakkoli jsem proti násilí, kdo zaručí, že nepoteče krev. A každá krev, nevinná či jaká

plodí vždycky jenom nenávist a další z mnoha zel, co jich máme.
       Zapletl jsem se onehdá do jakési diskuse na Facebooku. Už to byl z mé strany nerozum. Nejspíš. Mladí lidé jsou plní touhy změnit svět k "LEPŠÍMU", k obrazu buď SVÉMU, nebo a to je nejhorší, k obrazu nějaké IDEOLOGIE. Legrační na tom je, že když mně bylo 30 let, nebyl jsem lepší. Ne o mnoho. Jenom jsem měl to štěstí, že kolem bylo dost jednotlivců natolik moudrých, že mi otevírali oči i obzory, aniž mne zrazovali v konání toho, co jsem považoval za správné. V devětadvaceti jsem podepsal Chartu 77. Jednak jako projev vzdoru a druhak jako naprosto přirozený krok v nějakém vývoji, kterým jsem procházel a snad jako osobnost procházím dodnes. 
       Díky hořkému zklamání a rozčarování, které mi připravili spoluobčané po "SAMETOVÉ REVOLUCI" jsem opatrnější v nadějích, ale i soudech. Také už jsem starší a nemocnější, než kdysi. No jo, ale měl bych být životem poučený a tudíž i moudřejší. Asi se tomu nevyhnu. Kdo ví, možná je to moje povinnost znovu se podílet na vzdoru proti ŠPATNÉ VLÁDĚ. Inu, tady mne máte.
A to je naposled co píšu na svém blogu takové podivné věty - žádná radost a veselí. Tak snad někdy příště - dědaIvan.