Od rána dnešní den, spíš duben než červnová pohoda. To jsem prosím chtěl jít až k Benteleru, kde není sečíno, ani vypaseno, abych Martině, své dobré ženě, natrhal kytičku lučního kvítí. Jenomže rychlé změny počasí a k tomu patřící obtíže tělesné, nedovolili mně ani před chalupu, natož kdoví kam až do humen.
Nejhorší, možná ještě horší než počasí bylo, že jsem neměl na kytici z květinářství. Hmmm nakonec jsme se s Martinou domluvili, že si to přece můžem oslavit kdy chceme a pustíme to gvodě. Jasně. K vodě. O svátek mi nejde, vážně, ale přeci jenom, když uvážím že ta moje Martina vydržela se mnou pětatřicet roků....... a navíc, už takových deset let jsem nemocný. Nemocný čím dál víc a tím i rychleji stárnu. Teď tady sedím a kroutím nad tím vším hlavou.
Nemíním mudrovat. Mně je s Martinou dobře a jenom doufám, že to platí i naopak.
Včera fučel vítr jak ze strnišť a mráčky se honily po obloze jako na Ladovejch obrazech. Šli jsme se s Besinkou projít. Jen kousek. Na nějaký velký výšlap - prostě jsem na to neměl. Při tom procházení donesli jsme nějaký starý chleba koníčkům. No a když už jsme byli s Besinou pod kopečkem, tak jsem nelenil a pomaloučku polehoučku - až na Skalku. Co tam chodí, dělat si ohníčky, za HNUSNÝ PARCHANTY, to vážně je nad lidské chápání. Nejen že dělají neuvěřitelný svinčík - to konec konců dělají i ve městě, v parku, ale proč kácí zdravé a nadějné stromy, tak to nepobírám. Páté přes deváté Dub, Buk i Jeřáb a Javor. Také pěkná vzrostlá Jíva padla těm VANDALŮM za oběť. Pilu, obloukovou "jednoručku" tam dokonce nachali zaříznutou ve kmeni. No a ještě jednu, malou sadařskou, našel jsem při odchodu. Doufám že někomu z nich dá tatík po hubě, až bude pilku hledat a ona nikde. Protože jsem si obě odnesl domů. Když mají chuť, můžou si pro ně přijít, ale co jim k tomu povím, za rám si nedají.
Žádné komentáře:
Okomentovat