..... že sotva znamenám uplynutí dalšího. Je to znamení "ŠPATNÉ", nebo snad je "DOBŘE", že v neustálé činnosti připadá mi den, jako mžiknutí ?Hmm, houbeles. Jaká-pak činnost. Vstanu-li, relativně brzo, kolem hodiny deváté, potácím se v polospánku po světnici. Pokud lze nazvat aktivitou uvaření kafe, ukrojení krajíce a jejich konzumace, inu - potom jsem aktivní. Při tom všem "konání" hledím do TV a čtyřiadvacítka dodá mi informace z DOMOVA i ze SVĚTA - dovím se jak s dopravou i s počasím, o stavu cenných papírů nemluvě.
Stejně se probouzím až tak kolem jedenácté a než se obléknu (někdy i ty zuby, když je čas - že) a přichystám, je poledne. To bývá hodina "PRAVDY" - jednak zprávy, druhak nutnost konečně dojít do MĚSTA. Popadnu do jedné ruky HŮL, do druhé "PSA" a vyrazíme. Pokud je vše v pořádku, /vlhkost, tlak i rosný bod/ nečiní mi chůze žádný problém a já i pes, obejdeme to každodenní kolečko. Trafika, pekárna a jedna ze "SÁMOŠEK". Pořadí bývá různé a zcela nahodilé. Někdy pokusím se vybřednout ze stereotypu každodennosti a navštívím TESCO nebo dokonce LÍDL a pak teprve trafiku.
Domů se vracíme rádi i neradi, to podle toho, kterou polovinu společenství oslovíte s dotazem. Občas vyhraje polovina psí a jdeme do parku. Někdy dokonce shodnou se poloviny obě a to pak, i s nákupem na zádech, vyrážíme do "humen". Tam je svobody pro oba habaděj. Pes může volně pobíhat, hrabat a čenichat a já, tou dobou již zcela probuzen, mohu volně fotografovat vše, co se mi zachce. V tomto případě se návrat domů poněkud odkládá, takže se vracíme kolem třetí, ale i čtvrté hodiny.
Uspořádat věci tak, aby vše se dostalo na své místo, je činnost nutná a proto ji neodkládám. Tudíž - odpoledne, nenápadně a jakoby oklikou, mění se v podvečer. Záleží na mnoha okolnostech, čím vším se musím zabývat. Počínaje vařením nějakého jídla, mytím nádobí nebo podobnou činností a konče zapnutím PC a s tím souvisejícím soustředěním se na věci jiné, s domácností jen málo související. Nicméně musím podotknout, že právě po návratu domů, přemáhá mne velmi často únava. To pak uléhám na kanape a se psem v nohách usínám. Někdy na hodinu, někdy na dvě.
Den je pryč a k žití zbývá jenom několik hodin. Čas VEČERA má také své stereotypy a zažité varianty, které jen málo-kdy naruší změna. Je to také čas, kdy se mohu plně věnovat PC a fotografiím, facebooku a dalším aktivitám, jako například tomuto Blogu. Není divu, že času je málo a že mnohdy musí se "NATÁHNOUT" den až na hranici dne následujícího. Tím se ovšem zvětšuje zátěž a z ní plynoucí únava tak, že doba vstávání a probouzení se neustále, nenápadně posouvá. Ve chvíli, kdy situace začíná být neúnosná a únava se stupňuje, dochází k jakési, jako KATARZI - tělo vypne a "USNE", většinou nevhod, ale na tak dlouho, že nabere sil a celý cyklus může se opakovat.Výjimečnost dneška spočívá v tom, že jsem dospěl k rozhodnutí popsat průběh svého dne a eventuálně tímto způsobem nalézt rezervy ve využití času. Jsem sice velice rád, že se nikdy nenudím, ale to, že dny ba i týdny mizí mně pod "rukama" - nebo pod čím vlastně. Jistě, mohl bych hledat další "oudy" pod kterými mohl by se čas nenápadně ztrácet do "ROZMĚRU jménem MINULOST". Nebudu - byť by mne to lákalo sebevíc - není nato čas.
Suma sumárum - závěr, který z toho všeho dumání a zpytování vyplynul je tento: Jsem asi tak třikrát pomalejší než před dvaceti lety. Nejen v pohybech a v chůzi, ale i v rozhodování se. Tudíž mi práce, nebo činnost, včetně psaní, trvá zhruba třikrát tak dlouho. Také to, že jsem začal fotografovat má na ubíhání času svůj vliv. Jediné co mohu s touto situací reálně udělat je, ZVYKNOUT SI A SMÍŘIT SE S TÍM, ŽE STÁRNU.Inu, taky výsledek. Konec konců, tím, že jsem si takhle pěkně zprůměroval a sepsal celý den, vzniklo docela zajímavé povídání - a když přidám obrázky.......
Konečně mám příležitost prezentovat naši ulomenou břízu a SOJKU bonzačku, kterou jsem před chvílí vyfotil oknem.
Život je krásnej, tak co. Těším se zas někdy příště. dědaIvan
Žádné komentáře:
Okomentovat