TO ASI BUDE HLAVOU .....

že zkornatělé závity neberou a jen těžko se smiřují s fakty. Všechno vždycky nehrne se v závěj a pak - poraď si hlavo "dubová" jak umíš.!

     Přiznávám se bez mučení, jen málo rozumím a chápu, co že se děje v kruzích politických na místech nejvyšších. Vždycky, vždycinky postačil mi "selský" rozum k tomu, abych mohl bez hanby stát na té, nebo "oné" straně, ba mnohdy ukázalo se až po čase, že jsem měl pravdu a že moje postoje nebyly vedeny ani četbou denního tisku, ani snahou zalíbit se a cosi získat. Jenomže v posledních dnech, týdnech a snad i měsících, nestačím. Nepobírám. Nerozumím. Tady člověk, pokud není přímo zasvěcen a účasten "HER NA MÍSTECH VYŠŠÍCH" nemá, nejspíš, šanci porozumět všemu tomu dění. Marně hledám logickou nit, na kterou bych navázal "nit" svoji. Málo je mi platná zkušenost stáří.
     Ono by mně to vlastně mohlo být jedno, podobně jako je mi "vuřt" kdo nakonec vyhraje ME ve fotbale. Jenomže, na rozdíl od Mistrovství Evropy, to co se odehrává v politice má, nebo jednou bude mít, přímý vliv na život můj, nebo život mých synů. Proto mne lekají, tak jako všechno nepochopitelné, činy nejvyšších představitelů této země.
     Těžko se asi dovím pravdu o tom, co vedlo k náhlému odvolání ministra spravedlnosti, ani o podivných hrátkách na nejvyšším státním zastupitelství. Co je jenom hra na odvedení pozornosti obyvatelstva a tisku a co je skutečný boj proti korupci. Nebo je to jinak? Co když jenom jedna "MAFIÁNSKÁ PARTA" bojuje proti "PARTĚ MAFIÁNŮ JINÝCH" ?  I když mám svých starostí dost, spím špatně kvůli tomu, co se děje.  Budím se ze sna s vyschlými ústy a s vidinou "MEXICKÉ VARIANTY" řešení. Leká mne BEZMOC, úděl obyčejného člověka. Leká mne pocit osamění, když se kolem sebe podívám. Obecná rezignace a znechucení obyvatelstva je zřejmá na každém kroku a nic, nebo jen málo s tím udělá hrstka LIDÍ, kterým to jedno není a kteří svůj názor zveřejní. Jedno zda na ulici, nebo jinde.
      Mí přátelé, i když vím, že je "žere" to samé co mně, šokují mne poněkud tím, že klidně jdou odpoledne "NA KOLO", nebo na TÉNIS, jako by se nic nedělo. O těch co vysedávají v HOSPODĚ, no tak ti jsou jasní, tam mimo "PRÁZDNÉ SLÁMY" jen málokdy se mlátí něco jiného.  Jasně že chápu, že život jde a musí jít dál, ale jak to přijde, že já, starý a dalo by se říci vysloužilý "revolucionář", místo abych rozšafně točil palce a uchechtával se pod fousy a vedl moudré řeči, trnu a se děsím ve dne a v noci nespím, jsa buzen sny, o kterých se bojím i jen mluvit, abych náhodou  některý nepřivolal. 
       Vida, jsem neschopný někde běhat a demonstrovat. Tak sotva na pár kroků s fotoaparátem, to se zmůžu, ale mám stále neodbytný pocit, že je to málo, že jako občan bych měl dělat něco VÍC.
        Prvním předpokladem ovšem je, vědět co DĚLAT a také s KÝM, eventuálně PROTI KOMU. Mít jasno a dokázat rozeznat kde že je ten zádrhel a proč mocní stali se tak MOCNÝMI, že na lid (obyvatelstvo, chcete-li) nehledí. Při tom každý jeden z nich byl lidem delegován k tomu, aby tuto zem spravoval. Také by se měl za svou práci tomuto LIDU zodpovídat. No jo - BY MĚL - nic takového se ovšem neděje a  "CHLÁCHOLENÍ" jděte k volbám a zvolte ty kterým věříte, to je čirý ALIBISMUS. Není koho volit. Strany které jsou k dispozici? To je směšná nabídka a náš volební systém zdá se být opravdu jen kocourkovskou parodií na DEMOKRACII. 
       Včera byl jakýsi den vzpomínky. Na oběti komunismu. Na ty, kteří byli vězněni, ubiti a popraveni. Snad i na ty, kteří sice utýráni nebyli, ale komunismus zničil jim život jinak. Těch JINAK dalo by se vyjmenovat celá řada, ale to tady psát nehodlám. 

       Jak jsem tak o tom přemýšlel, včera kolem poledne, při "MINUTĚ TICHA" došlo mi najednou, že vlastně je to "VZPOMÍNKA" i na mne. Že i já jsem svým způsobem jedna z obětí. Seděl jsem pak dobrou hodinu a vzpomínal. Hlavně na odvahu a sílu své dobré ženy Martiny. A kolik takových žen bylo, muselo být. Mluví se o popravených, ano klaním se jejich oběti. Málo se ale mluví o manželkách těch drobných "REVOLUCIONÁŘŮ" - Chartistů odněkud z venkova, muzikantů a písničkářů, kteří nikdy neemigrovali, básníků i obyčejných lidí, kteří jen proto, že žili v souladu se svým svědomím, byli vyhazováni z práce a všelijak šikanováni. Ve veliké většině se mluví, pokud vůbec, o mužích. O manželkách, které to všechno se svými muži prožívaly, mnohdy v nouzi hmotné a někdy samy s dětmi, to když se podařilo estébákům něco vyštrachat a ušít, a muže jim zavřít do kriminálu, o nich se mlčí.
     Bylo pro mne velikým štěstím, že jsem některé z nich znal. Měl jsem nejspíš vůbec štěstí na lidi. Na přátele, z nichž někteří jsou dneska uznávanými básníky, hudebníky a spisovateli. Také Biskup by se našel, ale to jsou jenom takové řeči. Většina z nich jsou pořád krásní lidé a pojí nás nejen vzpomínky na DOBU NESVOBODY, ale hlavně vědomí, že žijeme dál v pravdě.
     No to jsem odbočil velmi - je to asi tím, že psát o věcech ZLÝCH  a o BEZMOCI člověka je únavné a myšlenky samy zabloudí tam, kde je jim dobře. To se samozřejmě musí odrazit i v tom, co píšu. Protože píšu tak, jak mi to "slina na jazyk přinese". Je již zase pokročilá doba a budu muset končit. Ne snad že bych usínal, to ani ne, ale PC skučí jak "peřeje tmou" a je o strach u toho sedět. Také vzpomínky mne přemáhají a pokud bych měl někdy vzpomínat zde na Blogu, tak bych rád aby to moje vzpomínání mělo hlavu a patu. Začátek a konec - nebo prostředek, že.
Nikam jsem se nedostal, skutečnou bolest téhle země neodhalil a tak snad potěším alespoň nějakou tou fotkou.
P.S. Před časem napadl mne kdosi, že jsem břídil a že co si o sobě myslím, když zamořuji Facebook svejma fotkama a cintáním. Měl bych prý dělat něco co umím a nebo zalézt a neotravovat lidi.
      Původně jsem nechtěl reagovat vůbec, ale tak mně dneska přišlo něco k tomu říci.: 
"Když se ohlédnu zpátky a prohlížím si fotky z roku 2007/8, vidím jasný a těžko přehlédnutelný pokrok. To považuji za pozitivní posun a vzhledem k tomu, že se stále učím, je tu naděje, že budu stále lepší. Navíc, pokud se najde fotografie, která někoho osloví, byť jenom jednoho nezainteresovaného diváka, je to pro mne úspěch a štěstí, které jsem pociťoval při focení, se rázem násobí. Cinty, právě abych nezamořoval, umístil jsem na BLOG, který nemusíte navštěvovat - když Vás tak irituje moje psaní. Nemyslím si o sobě že jsem nějaký umělec a intelektuál - to skutečně nejsem. Jsem ale pozitivní člověk a o to se rád dělím. Dává to mému životu další rozměr a smysl.           Vás je mi upřímně líto. DědaIvan











Tak. Myslím, že dneska bylo řečeno již dost a že je čas jít na kutě. Besina, ta už chrní na kanapi protože má rozum.........
dědaIvan :-)