DO NEBE DOPIS otevřeného typu ....

     Mistře, včera v pozdních nočních hodinách, shlédl jsem konečně film "PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA", který byl Mistře natočen dle Vaší předlohy stejného jména, myslím. Jasně, četl jsem několik "VERZÍ" této novely, tak jak vycházely knižně, ba dokonce měl jsem to nevýslovné potěšení, rozepisovat, nebo chcete-li Mistře, opisovat tu verzi nejúplnější a nejkrásnější, bez zásahů cenzora. Snad dokonce i bez zásahů Vašich - žádné "Kluby Poezie", nic takového.  Protože takto poučen a poznamenán - celý můj další život ubíral se k jedinému cíli. Mistře, Haňťa, toť obraz člověka, kterým stával jsem se v duchu,  při čtení a v konečném důsledku víc a víc, stávám se jím i v životě skutečném, svém. 

      Nikdy se mně, Mistře, nepodařilo do důsledku uskutečnit svou metamorfózu v Haňťu. Příliš mnoho překážek a neočekávaných odbočení, strojil mi život pod knutou Komunistů. Posléze, kdy již bylo jasné, že se nenaplní moje touha, stal jsem se člověkem "Nehaňťou", avšak onen "vnitřní plamen", neuhasitelný, ponesu v sobě dál, až do konce.
       Představte si Mistře můj úlek. MÍSTO HAŇTI, člověka, jenž vzdělán proti své vůli, krášlí život svůj i život lidí, které míjí a kteří míjejí jeho, krásou, pábením a kladením důrazu na "lichou", nikoli  "plnou dobu", NĚJAKÝ POSMUTNĚLE ŽOVIÁLNÍ STRÝC. Kde je, kam se poděl, ten krásný jazyk těhotný poezií - Haňťa není přeci politování hodná persóna, kterou doba a čas kamsi vlekou. Kdepák, Haňťa sám je strůjcem neroztodivnějších her a hříček.  Jeho samomluva je sama o sobě krásná, ale nenechme se zmást.
        Mistře! Film byl tvořen ještě za Vašeho života. Konec konců v něm i hrajete. Tak jako i Jiří, který jediný uměl se dotknout té poetiky, která každým pórem tryská z Vašich knih. Tak jak je možné, že jsme nuceni dívat se na film, jistě i mnohdy krásný a za srdce beroucí, ale ani omylem to není film o Haňťovi a jeho příliš hlučné samotě.  Smutno mi z toho bylo a na mnoha místech nesouhlasně jsem mručel.
         Před Vašima očima Mistře - natočil někdo cizí film pro cizí oči a cizí zkušenost. Zůstává mně záhadou proč tedy. 
         Pokud Mistře Vás tento otevřený dopis dostihne, žádám o seslání HROMU a BLESKU na místo, kde leží kopie tohoto filmu.
          Nemyslím, že žádám příliš. Oplátkou budu Vám vyprávět příběh dnešního dne.


Protože odbyla již hodina poněkud pokročilá, nechám si své povídání až na den zítřejší, nebo zítřku blízký co nejvíce.


Tak se věci mají, očka se mi klíží, tudíž dobrou a zase někdy dědaIvan