Sluníčko pálí mne do pravého ramene, ačkoli je něco po osmé a ta "kuňka" na Nově předvídala zataženo, občas déšť. Ne, že by nepotřebovalo sprchnout. Potřebuje - je sucho. V lese obzvlášť.Mandava teče líně a její voda, vešla by se do potoka.
Besinka válí se na kanapi a já, ačkoli mám již v sobě kafe (černé a hořké) a linecký koláč, (sladký a makový) nejraději lehnul bych si k ní a dospal. Hodinku, dvě - to přece není takový hřích. Stejně se mi oči klíží a chvílemi usínám tím mikrospánkem, který v autě stojí životy.
No vida - ztratila se mi neděle, nebo alespoň její půlka. Abych zbytečně "mikroneusínal", což při psaní textu docela vadí, šel jsem si opravdu lehnout k Besince a usnul jak špalíček. Po třech hodinách, rozlámán a poněkud zmaten, vyskočil jsem z kanape a za chvíli už mne mohlo být vidět, jak se s psinkou belhám ven z města. Pod mrakem sice bylo, ale nepršelo - pršet začalo až pozdě odpoledne. Jen tak mimochodem - sedíme všichni doma v pokoji a náhle RUPNUTÍ A TAKOVÝ TEN KVÍLIVÝ ZVUK SILNĚ NAMÁHANÉHO DŘEVA. Ta moje bříza nebohá, která nesla od minulé vichřice pouze jednu velkou větev (foto) to vzdala a větev se zlomila. Jedna část leží na střeše a hrozí utrhnout "nový" okap, druhá část se opírá o smrk. Jsem zvědavý, co s tím zejtra provedu. Ach jo.
Šli jsme s Besinkou do humen, podívat se na koníčky. Taky tady mohu pustit psa na volno, aby se ta "potvora" trochu proběhla. Musel jsem se chechtat nahlas, když se pokoušela vytrhnout koně z klidu. Marně. Koně se pásli a na psa se ani nepodívali. Pokoušel jsem se fotografovat, ale nic se mi dnes nevedlo. Vylezli jsme až na STRÁŽÁK a tam jsem odpadnul. Nohy vypověděly službu. Tož - poseděl jsem chvilku, na cigáro, na dvě a zkusil jsem to. Pomaloučku jsem došel až domů, aniž bych musel volat TAXI. Vyčerpaný jsem byl, jako kdybych vyložil vagón koksu. Sám.
Jsem příliš unavený i teď a i když se povaluji už pár hodin u televíze, nejde mně psát o tom, o čem jsem dumal cestou. Usínám a mačkám písmenka prakticky poslepu. Tím pádem si netroufám ani psát o myšlenkách, které se mně cestou honily hlavou - jak ty mraky. Protože, když člověk usíná (byť i jen na vteřinku) stíhá se mu něco zdát a mám pak problém oddělit zrno od plev. Navíc sny jsou mnohem zajímavější, než holá pravda nějakého přemýšlení
Končím pro dnešek - přidám pár fotek a budu se těšit na příště. dědaIvan.
I já se těším na příště. Tož zatím.... díky
OdpovědětVymazatJan Jéňyk Kliner