JEDNOSMĚRKA

K úvaze o  "jednosměrkách"  v životě přivedla mne před časem fotografie tančících a hlučících "HÁREKRIŠŇÁKŮ", kterou jsem pořídil na rumburské ulici. To ta značka. Všiml jsem si až při úpravě fotografií, jak krásně dominuje celému výjevu. Náhoda, samozřejmě, ale co už není v životě našem dílem náhody? Jistě, konání samotné je řízeno vůlí, ale popudem k němu bývá velice často náhoda a konec konců i výsledek nebývá vždy přímo úměrný vůli a úsilí...........
Dneska při návratu z nákupu housek a psího "žrádla", pozorovali jsme s Besinkou výjev, který mne utvrdil v přesvědčení, že vlastnit automobil jako člen "širší" rodiny je "holé" neštěstí. Bylo ještě svěží ráno ale zde bouřily emoce negativního typu. Kdo kde bude sedět a kdo bude mít na klíně sazenice rajčat pro tetu? Místo radosti z letního dne a z cesty na venkov - nevraživá nevůle a nadávky ukryté v jízlivé zdvořilosti.....naštěstí se Besinka zajímala o jakési očuchávání a sledování psích poselství opodál, takže nevím jak to dopadlo. Ale stačilo mi to. Opět jednou jsem pocítil štěstí z toho, že něco nevlastním. A také přiměla mne tato malá příhoda k tomu, že jsem překonal lenost a začal konečně psát o těch jednosměrkách.
Jednosměrka - očima uživatelů a účastníků silničního provozu - je věc jasná, srozumitelná a mnohdy užitečná. Obecněji a hlavně v mé představě je to ulice - cesta - která vede jenom jedním směrem. Tím určitým a jednoznačně určeným. Značkou. Příkazem.
Mnohokrát jsem se pozastavil nad tím, kolik jednosměrných "cest" je na nás nachystáno, kolik se jich neustále chystá a, a to v neposlední řadě, kolik z nás se zcela dobrovolně na takovou "cestu" vydává. Nikdo by si neměl dělat iluze. Všeliká "HNUTÍ" byť nabízí cestu plnou štěstí, poznání, pravdy a svobody - lžou. Buď omylem, nebo zcela programově