K JEDNOSMĚRCE - DODATEK - DODATKU

     

P.S. CELÉ JE TO NĚJAKÉ ZMATENÉ - ODSTAVCE NA PŘESKÁČKU NEBO DOKONCE ÚPLNĚ CHYBÍ A TO JSEM RÁD   ŽE TO VŮBEC DOPADLO ALESPOŇ TAKHLE - HRŮZA - POKUD BY TO TAKHLE MĚLO JÍT DÁL......ACH JO. děda

No tak toto již přesahuje všechny meze.Vždyť tento dodatek píšu jen proto, že mi zmizel text, přesněji velká většina textu o JEDNOSMĚRKÁCH. No a sotva jsem se trochu dostal k tomu, abych uvedl záležitost do pořádku - ZMIZÍ MNĚ TO ZASE!!!!! To je opravdu nad moje síly. Nejsem žádnej profesionální spísovatel a potřetí to nedokážu. Ani přibližně a ani náhodou. Kašlu na to. Je-li toto jednoduchý prostředek ke psaní textů a následnému vložení fotografií. Tak to tedy není. A nebo je, ale také jednoduše můžete přijít o plody mnohahodinové práce, nehledě na to, že podruhé už nikdy nic nenapíšu stejně (dobře). Takže místo aby si člověk uspořil práci, musí si stejně vypracovat koncept, napsat si všechno na papír a pak....pak teprve vložit do té protivné a záludné plechovky (míněn osobní počítač) aby posléze, bude-li mu štěstí přát - mohlo to lehké a nezávazné povídání dál......

Inu...blíží se bouřka a musím to stejně vypnout - pokračování příště.
PŘÍŠTĚ - to příště je tu, večer po bouřce, vzduch svěží, záda bolí docela snesitelně a po obrazovce monitoru lezou hmyzáci až občas nevidím co píšu. 


Člověk si někdy připadá jako ve slepé uličce - neví kudy dál. O tom ale nepíšu . Když dojdu ke zdi tak ji buď prorazím hlavou (když jsem byl mladší, byla to moje oblíbená kratochvíle), a nebo se otočím na patě a vrátím se tam odkud jsem přišel. Navíc se cestou určitě najdou nějaké málo používané vchody, schodiště ke sklepu a podobné odbočky, které zavedou zvídavého chodce do míst, o kterých neměl doposud ani potuchy že existují.                                                                                                                                                                                                                                         

Naopak v jednosměrce se nesmí nic víc, než pokračovat stále kupředu. K cíli. Pokud je to cíl určený, stanovený někým jiným - je to na pováženou. Sice nejsou nikde žádné zdi a hlava tolik netrpí, ale ta šílená jednotvárnost. 
Co se dalo dělat - postavil jsem stativ do půlmetrové trávy u cesty, pustil Besinku ať se proběhne a čekal na tu chvíli. Je to nádhera, když SLUNCE skrze opar na obzoru, začne vystrkovat "růžky".

Taky je zajímavé jak se v tu chvíli mění barva nebe a krajiny. Taky ve foťáku se dějou "věci". Takové vstávání jistě stojí za to. Zapoměl jsem na čas, na tajemné auto i na psa. Domů jsem přišel o půl sedmé - akorát čas na kafíčko a kus toho chleba s povidly.
Oběd zbyl od soboty a tudíž času hromada. Fotografií na úpravu taky bylo víc než dost. Martina, moje dobrá žena, byla totiž v sobotu na podnikovém zájezdě. Stejně - představte si to. Z Rumburka vyjede ráno autobus plný "SPOŘITELNÍCH BAB" aby v Praze nasedly na loď a tam, po čas plavby Prahou tam a zpět "JEDLY, PILY, POVÍDALY - DOBROU VŮLI SPOLU MĚLY". Po třech hodinách znovu autobus a hajdy domů. ( i když to nejsou moje fotky, nějaké zařazuji pro ilustraci) Taky vlastně jedna z jednosměrek.

Odpoledne pozval nás Náčelník na zahrádku. Něco ugrilovat, popít piva i vína s přáteli. Také ochutnat řeckých špecialit a pohovořit. Nebo pomlčet. Clubouda je místo setkávání, nikoli však jednosměrka. To ani náhodou. 
Fotil jsem kompaktíkem, ale bylo moc silné, odpolední slunce a nějak moc se nedařilo. Taky se mi klepaly ruce nějak víc než jindy. Nicméně se mi nejspíš podařilo zachytit něco velice pozitivního. Toto setkání bylo oslavou nejen přátelství, dobrého jídla a pití, ale také oslavou mateřství a rodičovství. 
Prožít takovou neděli - toť čirá radost.......a s jednosměrkama, s těma jděte někam.... :-)