KTERAK JSEM NEVYFOTIL MĚSÍCE ZATMĚNÍ

   Není nad to, když se člověk nebojí mít vlastní názor.

 tiše a stranou roste křehká krása

A protože můj názor na STÁVKU je tak jednoznačný a celá situace mne tak neskutečně vytáčí, nemohl jsem prakticky, již od úterního rána, mezi lidi. Nemám rád konflikty. Hlavně, celý problém téhle země je tak veliký a tak málo v obecném povědomí, že by bylo nutné nejprve tento NÁROD řádně a hlavně pravdivě seznámit se situací ve které se nachází a teprve potom jej nechat rozhodnout, zda a s jakými nástroji vyrazí do ulic. Zkrátka a dobře jsem se na útěku před "BLBOSTÍ"  a neskrývanou ZLOBOU upnul na myšlenku vyfotografovat velké a "památné" zatmění měsíce a dát na faceboku do placu. Celé úterý jsem vymýšlel místo odkud by byl nejlepší výhled na jihovýchodní obzor. Později, někdy večer jsem všechny destinace, jednu po druhé zavrhl. Ne snad že by byly špatné. Naopak, ideální, jenže pro moje skoro chromé nohy nedostupné. A to i v případě, že by se našel kamarád, který by byl ochoten vzít auto, zajet co nejdál pod kopec a strávit část středeční noci tím, že se bude dívat jak zoufale "fixíruju" mraky na obzoru. Zjišťuji totiž, že ani na menší kopec než je Klíč, nebo Luž, nevylezu.
Darmo mluvit.

Luž, dominující. 

Ve středu večer bylo naprosto jasné, že se fotit nebude. Mraky se thály po celém východním i jižním obzoru a to tak, že nemohlo být pochyb. Je to schválnost. Nějaká vyšší moc mi jasně dává na srozuměnou. "Tudy ne chlapče". Ach jo.........

Ale stejně, schválnost - neschválnost, v půl deváté večer pobral jsem "vercajk" a ověšen jak "vánoční stromeček" s Besinkou po boku vyfuněl jsem na STRÁŽÁK - co kdyby, že. Na východní straně (nad vlekem) rozbalil jsem nožičky, namontoval aparáty, nastavil hodnoty, vyzkoušel a zapálil si cikaretu. Čekání - čekání a čekání. Pomyšlení, že tam za tou nevýraznou, šedou oponou se odehrává něco neobvyklého a možná i krásného - no nadskakoval jsem nervozitou a vzteky. Ještě že se na mé vyhlídce začali scházet další adepti zachycení měsíčního zázraku. Povídali jsme si, naši psi si hráli a pobíhali a mraky - MRAKY - potvory. Místo aby se po setmění začaly rozplývat a mizet, stoupaly stále víš nad obzor. No toto - před jedenáctou jsem to zabalil. Přestal jsem věřit a to byla chyba. Vždycky je chyba PŘESTAT VĚŘIT.....
Další poučení. Dobelhal jsem se domů a již cestou mi bylo jasné že jsem měl zůstat na kopci. Mezi paneláky jsem občas zahlédl tu matnou skvrnu a spěchal, co mi francouzská hůl stačila, abych se dostal někam na místo s výhledem. No dopadlo to výborně.......atd. jak zpívá jistý křeček. Došel jsem domů, odložil většinu vybavení, popadl kompaktík a stativ a do druhé ruky krabici s vínem. Na štěstí je od nás na oblohu vidět - i když.....
Fotografoval jsem na "noční scenérii" nic jiného se dělat nedalo. Sony, no prostě na rychlovky, jako tato, není zrcadlovka  vhodná. Nejspíš proto, že s jejím ovládáním a nastavením mám zatím obtíže, začátečnického typu.

Zatmění blížilo se již ke svému závěru, mraky stále táhly oblohou a střídavě zakrývaly měsíc. Navíc ta mlhovina nebo co. Jo jo - snímky nestojí za nic, nebo alespoň ne za mnoho. Každý fotograf ví, že kde nic není, ani FOTOSHOP nebere. Tak snad jen pro ilustraci pár obrázků. Pro mne to byla taková malá lekce - a snad ani nebyla o focení. Za zády mele nějaká redaktorka TV zpravodajství o průběhu stávky a o tom, jak na kohosi házejí ovoce a zeleninu. No k nám by přes plot mohl někdo hodit třeba selátko - nebo jehňátko. PRO ZMĚNU   - tak zase někdy -   DĚDA.