LETNÍ RÁNO V BRTNÍKÁCH

  Včera i když mně fakt bolelo úplně všechno, rozhodl jsem se že nebudu nic riskovat a využiji léta co nejvíce, dokud trvá. Aby se mně nestalo, jako vloni, že jsem něco odložil o dva dny a léto propásl. Budíka dal jsem na čtvrtou a o hodinu později už mne BUS unášel směr Brtníky.

Růžová od křížku

   Brtníky - to je taková "branka" do českého Švýcarska. Od severu. Mám k té obci dlouhá léta trvající, hluboký i když poněkud rozporný vztah. Jako děti - mladí turisté - jsme právě odtud začínali své objevitelské cesty. Zážitky a dobrodružství v "ZAKÁZANÉM PÁSMU" nosím v paměti dodnes a myslím, že nejsem sám. V okolí Brtníků jsem pochytil první "kapitoly" lesní moudrosti a později to byly právě brtnické skály, kam jsem utíkal před světem. 

Vlčí Hora od severozápadu

    Besina, která ještě nikdy necestovala autobusem, se samozřejmě šprajcla u dveří a musel jsem ji "přenést přes práh" jak nevěstu. Šofér div neupadnul smíchy ze sedačky a nejspíš proto mi zastavil mimo určenou zastávku a vysadil nás na mezi mezi Brtníky a Panským. Očekával jsem nějakou tu mlhu v údolí a těšil se na zajímavé focení, ale kdepak - sluníčko bylo zlaté a tak silné, že než jsem rozbalil vercajk, byly i mlžné náznaky ty tam. No nevadí, vždycky je co fotit.
     Cestou po okraji obce překvapil mne SMÍRČÍ KŘÍŽ. Ačkoli znám Brtníky opravdu dobře a pamatuji doby, kdy stálo mnoho budov, které dnes již neexistují, včetně kostela, o smírčím kříži nic nevím. Taky to může být napodobenina, nebo "konfiskát" odjinud. Rád bych to zjistil a taky si kříž vyfotografoval. Jenomže tam byl pes a to pes, který štěkal. Každý musí uznat, že z toho důvodu nemohl jsem ani fotit, ani se tam nějak ochomejtat. Bylo, přeci-jen, půl šesté ráno a představa, že pes vzbudí celej barák i s okolím, nebyla mi zrovna příjemná. Však se tam ještě vypravím. Zato meze hýřily bylinami a květenou. Pokoušel jsem se o nějaké fotky trav - jenomže se kývaly ve větru jak už tak stébla činívají a tudíž - nic moc.

       Měl jsem také v úmyslu zajít k Vlčímu potoku a udělat si nějaké obrázky dole u mostu. Jistě, jen pokud by nohy dostatečně sloužily. Nezjistil jsem to. Dostal jsem totiž takový vztek na naše "parkové hospodáře" národního typu, že jsem div z kůže nevyletěl. To se potom snad ani fotit nedá. Alespoň já to nedokážu. Musím být nějakým způsobem v pohodě. Ovšem jak zůstat v klidu, když "dobrý hospodář" hned na prahu Národního Parku udělá tak neuvěřitelnou "paseku" z místa, kde posledních třicet let, minimálně, rostly po všechny ty roky krásné hříbky. Smrkové i modráci, poddoubáci i klouzci, masáci i hřib Kříšť. Člověk to nechápe i když se snaží. Takovíhle ochránci můžou na mne přijít, že se pohybuji v ochranném pásmu NP a fotím, či dokonce tábořím. Pošlu je tam kam patří - a ať si každý z čtenářů určí to místo dle vlastního uvážení.
        Jsem mírný člověk, ale ten pohled mne tak rozhodil, že jsem se sebral a šel pomalu zpátky na autobus. Cestou díval jsem se po houbách, ale krom dvou tří růžovek zdál se být les úplně "mrtvý". Sucho. Týden pršelo, alespoň tu a tam, ale v lese to nějak zvlášť vidět není. Fotil jsem náprstníky a slunko v lese, ale nálada byla pryč. Navíc v autobusu málem zlámal jsem si hnáty. Pan šofér někam nejspíš spěchal, neb jel jak blázen - "BRZDA, PLYN" - zatáčky řezal jako "řezník", takže jsem měl co dělat abych udržel foťák, psa a sebe jakž takž ve stoje. No a v Rumburku na křižovatce u "spořitelny" - měli jsme sice volno, ale z boku vletěl nám do cesty jakýsi "sebevrah" a náš BUS, jak byl rozjetej, to na místě "ZAŠLÁP". Letěl jsem vzduchem asi dva metry než jsem se zarazil o nějaké sedačky a odpadkový koš. Naražená ruka, hlava a kolena bolí ještě teď. Inu když se den povede člověk hned ví že konečně  ZAČALO LÉTO.