MŮJ VĚROZVĚSTŮ SVÁTEK

    Tak jsem se dneska konečně zmátořil, že jako se sluníčkem začnu psát o tom jak pršelo, bylo zima a jak bolely mne záda. Psát jsem začal a pěkně jsem rozebral, jak fotím, když prší a jak jsem fotil v neděli Mandavu. No prostě plný energie jsem se do toho pustil a ve chvíli, kdy už se to pěkně rýsovalo... TAK NAJEDNOU PŘI VKLÁDÁNÍ FOTEK mně  všechno rázem zmizelo a je to pryč!!!!! A není to poprvé, co se mnou ten pitomej krám takhle hnusně vydupal. Opravdu.

Mandava v dešti - v neděli 3.7.

    Nevím nevím, ale když to takhle pude dál, budu psát rovnou do šuplíku, lépe řečeno do té popelnice, co se vždycky krčí někde v rohu stránky, nebo obrazovky. Jako za totáče. Vlastně ani za bolševiků se mi neztrácely texty takhle naráz a definitivně. Vždycky byla někde nějaká skulina mezi nábytkem, kde se ukrývala kopie, nebo dvě. Ne, nikdy nebudu kamarádit s "pixlou" - se kterou není možno se dohodnout, pohádat nebo, když to jinak nejde, porvat. 
      Takže příběh pryč a k fotkám už jen krátký doprovod slovní. Na víc nemám sil a ani náladu. Doufám, že eventuální čtenáři se smíchy za břicho popadají, při představě - kterak zuřím a hledaje kdesi v hlubinách programu, dělám si tam ještě větší bordel, než byl ten původní.
    Nu tak tedy - ta fenka, sušíce se za "pecí" - nedělá to co vypadá že dělá, nýbrž skutečně se suší po vycházce v dešti. Ona totiž používá běžně můj "otoman", jako správný pes domácí, neboli "gaučák". A nechat si zamokřit lůžko - to teda ne....... ale vážně, mám s tím problém. Výchova ovčáka, neboli vlčáka, vyžaduje důslednou přísnost, vyrovnanost v náladách a také v barvě hlasu. Vím to a velice se snažím. Na druhou stranu je to můj miláček a tak se někdy neudržím a povolím....... bude z ní zkrátka rozmazlená čubka.
    K botkám v trávě nemohu říci nic víc, než to že ležely pod křovím hned vedle barokního mostu přes Mandavu. Pavlína Fátorová by si  s takovým tématem věděla rady. Byla by to fotka plná tajemství i humoru. No já jsem to jenom "cwaknul". 

    Když se podívám z okna je mi jasné, že zítra ráno vyrazím fotit i kdybych měl jít o berlích. Jen doufám, že se to nějak dramaticky nezmění. Taky doufám, že se Jiří a Kameňák dohodnou a půjdeme společně. To by bylo bezva...... 
Na zahradě vyfotil jsem si odpoledne kvítko vlastně velice vzácné. Jedná se o LEN, nejspíš lučního typu. Kde se vzal na skalce mezi skalničkama je mi záhadou. Možná nějaká sýkorka utrousila v zimě semínko, kdo ví. Len je krásný a užitečný a věru už dávno neviděl jsem pole s touto bylinou. O lněné košili dneska jen v pohádkách a to jen v těch starších...
No nic - nechám si to na zítra - až jak dopadne to focení.  Děda