...například. Nebo vstrčit do pračky spací sáček - být připraven na léto...v červenci, to je opravdu nejvyšší čas. Protože se blíží, mimo jiné, datum lipnického setkání. Jo...LIPNICK.... 
Nikdo neví přesně jak dlouho se vlastně scházíme v té zahradě za Lipníkem. Byl jsem přítomen několika debatám na toto téma a můj dojem byl a zůstává, že to vážně nikdo, ale NIKDO neví. Ono taky - dříve jsme rockovali v Ostravě Pudlově a občas i jinde - a tak se to plete. Pro mne osobně je to všechno mlhavý dávnověk. Kam moje paměť sahá - snad koncert "URIÁŠŮ" ve Vítkovické hale? Nebo jindy? Ještě dřív? No pravda je taková že Míla svezl mne s sebou, ještě za hlubokého "TOTÁČE" a od té doby nevynechal jsem snad jedinkrát. Prostě tradice která se navzdory všem změnám a zvratům udržela a stále zůstává. Jedině snad - "babám" se mezitím narodily, a dospěly děti. Ostatně, dětem se už rodí taky děti a jezdí se s nima pochlubit právě do Lipníka. Doba se přes nás valí a čas je neúprosný účetní - a přece se rok co rok sejdeme a jeden nádherný výkend vysereme se na čas a na všechno co nás drtí. Při muzice a v dostatku jsme tu jeden pro druhého. Požijeme si pospolu ty dva tři dny a věřte nebo ne - odjíždím (i když nerad) nabytý energií a v přesvědčení, že stojí za to žít a bejt na světě.Jasně, občas někdo z nás ubude - už nikdy nepřijede a je to smutné až k pláči. I toto patří k životu a je dobré s tím počítat.
No dobrá - Lipník na Bečvou není jen místem kde se potkáváme mi "co spolu chodíme", ale také místem, kde se setkávají mistři řemesla z nejstarších na Zemi. Ano, kováři zde mají svoje místo taky už pár let. Poprvé jsem přišel do styku s jejich činností čirou náhodou. Udělali jsme si výlet na hrad Helfštýn a místo obvyklých "folkáčů", na které jsme se těšili, bylo nádvoří dole i nahoře, prostě celý hrad, plné lidí. Jednak diváci, tůristi, ale podle hradeb výheň vedle výhně a vůně kouře a železa, bušení a skřípání. Zpocení chlapíci různého věku tady vyráběli v žáru ohně krásu. Krásu až srdce usedá. Samozřejmě, že už jsem o HEFAISTONU ledacos slyšel, ale takhle zčista jasna to zažít na vlastní kůži - tak to byl nářez. Od té doby se nám nikdy nesešel datum. Vždycky přijedem o týden, nebo dva mimo. Jen na hradě přibude nějaký ten artefakt. Ostatně i město Lipník je od jistého času vyzdobené kovanými sochami. Prostě krása. Vždy když se s potěšením dívám na kterýsi výtvor, napadá mně myšlenka - jak dlouho by něco takového stálo u nás..... kolik z té krásy by bylo do rána pryč, aby za čas skončilo ve sběrně surovin.Inu, pěkně jsem odbočil, ale kdybych měl doopravdy popsat a zachytit fenomén Lipnick - psal bych ještě týden. Navíc myslím že se to nehodí. Je to přeci jen tak trochu věc soukromá. Protože jsem natěšenej a proto, že jsem rád že do této společnosti smím patřit, neodpustil jsem si pár slov.
Venku je dešťavo ale s psinkou stejně musím. Původně chtěl jsem napsat o tom jak jsme spolu fotili mraky v bažinách za Pivčákem, o houbách, které nerostou a zatím mně myšlenky zabloudily kdoví kam. Taky na KOTA vzpomínám. Tenkrát jsem ještě nefotil a to mně štve. Ano to mne velmi, velmi štve.......................děda
Žádné komentáře:
Okomentovat