O PODZIMNÍCH.....pokračování

sluneční kouzlení

  V noci mne únava a hlavně BOUŘKA donutily přerušit povídání a jak to tak bývá - "přetrhly mi nit". Musím někde začít a protože si nejsem tak docela jist kde nit navázat, nechám to být.

   Minulý rok byl rokem převratným co se mého focení týká. Dospěl jsem. Myslím to doslova, mimo to, že jsem dospěl k některým závěrům a metám. V den svých narozenin vypravil jsem se, já blbec, sám na fotovycházku. Vyzbrojen novým stativem, zrcadlovkou Sony a přesvědčením, že dneska to bude "BOMBA", odjel jsem do Krásné Lípy. Mám tam několik míst vhodných k rannímu focení. Dařilo se a mne vůbec nenapadlo myslet na svůj zdravotní stav. Pobíhal jsem kolem tůně a nehorázně riskoval uklouznutí a koupel s celou svojí fotovýbavou.  Jak to tak bývá - měl jsem štěstí. Náměsíčníci také (prý) chodí po hřebenu střechy aniž by došli úhony. A můj stav při fotografování (někdy) připomíná taky takový trans. Stále jsem se vzdaloval městu a když jsem se poněkud vzpamatoval - byl jsem, po pás promočený od rosy, uprostřed bažin. Zpátky se mi jít nechtělo. Připadalo mi to daleko a při tom les na opačné straně byl na dosah. V tu chvíli mi vůbec nedošlo že do Rumburka je to nejkratší cestou čtyři kilometry. Kdepák... už jsem se viděl jak fotím vodu u "SPÍNAČKY". Inu ano - ke spínačce jsem se nakonec doštrachal. Rychlost - kilák za hodinu - dobrý průměr a konec konců dobrý výsledek. Ano - konec dobrý, všechno dobré, ale příště....příště si to rozmyslím.
       Protože mám odjakživa štěstí na kamarády mohu, i když jsem takový chromajzl, občas počítat s tím že se dostanu včas na místo k fotografování vhodné. Bylo tomu tak i loni na podzim. Kamarád Jirka V. se takhle jednou z čista jasna ozval, zda bychom nemohli spolu vyrazit. Prý na Pětikostelní Kámen. Abych se přiznal - měl jsem jenom nejasnou představu o tom, kde to je. Jako dítě, turista, jsem zde možná kdysi byl, ale dávno zapoměl. 
       Zaparkovali jsme auto ve Stožeckém sedle a "vyplahočili" se nahoru. Pětikostelní Kámen je skála na úbočí Pěnkavčího vrchu a je odtud úchvatný rozhled. Hlavně je tu ale bukový les, který na podzim hýří barvami. Navíc se slunce klonilo k západu. Nádhera. Pro mne to byla výzva o to větší, že se zrcadlovkou zas tak neumím. Velice složité světlo mi dávalo zabrat a také výsledky tomu odpovídají. Nevadí...byl to nádherný večer a nebýt Jiřího - seděl bych doma, na zahrádce.

        Jindy zas, to jsme s Jirkou hovořili o "NAŠEM WEBU" - dneska FOTOGALERKA. Bylo mlhavo a nevlídno a najednou kde se vzal, tu se vzal - byl tu nápad jet někam tu mlhu vyfotit.
Bez dlouhého mudrování jsme popadli "vercajk" a už se jelo. Teprve cestou přišla řeč na to kam. Původně jsem chtěl jít fotografovat Křížovou cestu do Jiřetína, ale nakonec zvítězil "Jirkův TOLŠTEJN". Nelituji ani trošku. Podařilo se mi několik opravdu pěkných záběrů i když na hrad, jako takový, jsme vůbec nešplhali. Tam byla mlha tak hustá, že nebylo vidět na krok. Tak co tam, že. Za to v podhradí - hmmmm.....mlhovky "jedna báseň".
         Někdy - Bohužel ne tak často - podaří se zorganizovat fotovýlet společný. Tím myslím že jedeme všichni, nebo téměř všichni "fotogaleráci". Ale ono i ve třech, nebo v pěti lidech je to paráda.  Na jednu z takových akcí dlouho nezapomenu. Domluvili jsme se na ranní fotografování mlhovin, které jsou krásně fotogenické právě ve chvíli východu slunce. Věděli jsme v kolik hodin, věděli jsme kam pojedeme, ale nevěděli kdy. Mlhoviny se nedělají každý den, ba znám fotografy, kteří strávili dovolenou čekáním - a nic. Bylo to na mně - prý jsem nejstarší a tudíž nejzkušenější pozorovatel počasí u nás. On je tu totiž problém - Křížový Vrch, místo odkud chceme fotit, je dost daleko od Rumburka. Nikomu se nechtělo vstávat brzo ráno a cestovat takovou dálku jen tak, pro nic za nic. Navíc se po mě chtělo, abych poznal kdy to bude - již večer před tím. No zodpovědnost veliká. Jenže já jsem opravdu nejen nejstarší, ale taky trochu "šaman" nebo chcete-li "druid", takže jsem to skutečně (díky svým nemocným kloubům) poznal, oznámil a ráno jsme se vypravili - uviděli - vyfotili - dobrou vůli spolu měli. Tentokrát se opravdu zadařilo všem a množství vynikajících záběrů je toho důkazem. Musím se přiznat k jistému... "dojetí"...... jak během fotografování, tak při následném prohlížení a úpravě fotek. Je to téměř rok nazpátek, ale dojetí, nebo co to je, dostaví se při prohlížení zase. Chvála takovému setkání člověka a přírody. Nikdy nezapomenu poděkovat.

   Protože sám východ slunce s mlhou v údolí je prezentován jinde ( http://picasaweb.google.com/kozisek.ivan ) zařazuji sem obrázky účastníků zájezdu. Nezřetelné sice, ale jsou to zaručeně oni. Podobných akcí se samozřejmě uskutečnilo více, ale tato byla první - si myslím. Třeba ještě někdy zavzpomínám - i když....... čerstvé zážitky jsou lepší.   Tak zase někdy               děda.