Takže nebyl problém o půl páté, nebo tak nějak, vyrazit směr "letiště". I když mi to jde pomalu, byl jsem nahoře na cestě ještě před východem slunce. Zklamáním bylo, že mlha, která ještě ve čtyři hodiny z rána tvořila nadějný opar, zmizela. Také nebe se rychle zatahovalo, naštěstí od západu.
Což o to, u Náčelníka na BOUDĚ je vždycky dobře, alespoň co já vím. V sobotu odpoledne se tak nějak dooslavovaly narozky. Měli jsme s Martinou kliku, že jsme přišli brzo a mohli "vědecky" pozorovat vznik KOTLÍKOVÉHO GULÁŠA od samého prvopočátku - včetně. Taky se mi podařilo udělat nějaké fotky bez lidí. Konec konců jako vždy vybraná společnost, není předmětem tohoto povídání.
Co mne zaujalo, byla náčelníkova zeleninová zahrádka. Jeho záhony překypují, v překvapivé směsici, zeleninou i květinami. Bohatou úrodu však decimují slimáci. Domácí i ti "zrzatí", cizí. Například hlávky zelí byly některé prokousány až ke košťálu. Hrůza. Jedinou plodinou, na kterou jsou i slimáci krátcí, je KOPR. Inu ne každý ho má rád.
Jako obvykle jsem musel jít domů brzo, jo jo - ty časy kdy jsem dokázal s ostatními "pařit" až do rána jsou nenávratně pryč. Dneska můžu být rád, když pobudu alespoň chvíli. V osm už jsem spal jak dudek.
No pokus tu byl. Fotil jsem na plný manuál a jak se dalo čekat nedokázal jsem dost dobře vyvážit rozdíl mezi světlejším nebem a zemí, ležící dosud v hlubokém stínu. Nachystal jsem se hlavně na ten moment, kdy slunce vystřelí první paprsek nad obzor. Trefil jsem se do té chvíle, ovšem bez mlhy nebylo to ono. Takže zase jednou prošel jsem se zbytečně. Není každý den posvícení, jak se říká. Svatá pravda je to. Než jsem sbalil "vercajk" udělal jsem si několik pohledů na Rumburk v ranním světle. Třeba se někdy bude hodit.Prošli jsme se s Besinou ve zdraví a v osm už jsem popíjel kafíčko u PC a stahoval fotky z aparátu. Stejně - je to chvíle plná napětí. Nikdy nevím předem jak bude záběr vypadat a již mnohokrát jsem byl velice překvapen. Většinou ovšem nemile. Takový je život.
Žádné komentáře:
Okomentovat