Jenom MINUTOVKA

...nebudu dlouho zdržovat - jenom jsem se chtěl pochlubit Kotrčem - který nalezl jsem dneska v lese na procházce se psinkou - a taky s foťákem. 
Původní plán byl vstávat za tmy a někam se dopravit dřív než slunko vyjde. Ovšem jak to bývá, jsem zaspal a nakonec to nebyla tak špatná vycházka. Pohled na Rumburk z dálky a přes zarosené louky taky nebyl špatný. Hlavně - z dálky není vidět ta bída a obavy. Hrozně mi vadí denně poslouchat slinty v televizi a opravdu mě dostávají ti všelijací zástupci "agentur" pro zařazování a podobní "příživníci. Jaktěživo jsem o takových institucích nezaslechl ani slovo, až teď. Zajímalo by mě kolik taková "sranda" stojí za rok. Ostatně - zajímalo by mne ještě mnoho dalších věcí v této zemi............. nebojte, nebudu klást žádné otázky, teda jako nyní nebudu. Přijde čas na otázky.....přijde a nebude to nic příjemného. Ani pro tázané, ale ani pro tázající se.
Vůbec se netěším na to, co v této zemi, zdá se, musí nutně přijít.


Radši pár fotek z dneška: Pavučina na zábradlí u potoka - v protisvětle a orosená svítila jako stříbrná. No a v lukách i v lese - co k tomu povídat.  Konečně Kotrč kadeřavý na polévku dobrý. Je to vzácnost, najít takový kus - to jenom Jarda (pacholek), ale ten ví kam na ně.......... Zítra koupím česnek (český pokud možno) a možná uvařím tu držkovou polévku - nebo pozítří. Protože pokud budou mlhy, jak vyhrožují, nikdo mne doma neudrží.
Tak zase někdy a snad i s tématy lepšími než dosud                                             děda

TO NEJDE zůstat nad věcí

            tož nejprve snad abych se omluvil čtenářům. Těm stálým i těm ostatním za prodlevu v povídání. Zrovna když se nacházím prakticky v centru událostí, tak říkajíc celostátního významu. "I PRD VELEBNOSTI". To co se tady stalo a děje, děje se myslím i jinde. Jen snad poněkud méně razantně. Pravda ovšem je, že díky pozornosti médií se náš region dostal do centra pozornosti celého národa a tím, možná, neuniknou zdejší PROBLÉMY těm, kteří mají v popisu práce se jimi zabývat.
            Když zalistuji ve svém povídání trochu zpět....ale ne, to bych byl pěknej hajzl - radost z toho, že na má slova..... ne to opravdu nemám. Radost z toho, že eskaluje násilí a že se k nám do "Výběžku" stahují všelijací "náckové" a podobně, může mít zase jen "nácek" nebo blázen.
            Do psaní se mi tentokrát nikterak nechtělo a vlastně doposud nechce. Jenže abych došel jistého klidu a mohl (třeba pozítří) pokračovat již o něčem jiném, musím se s událostmi posledních dnů vyrovnat. Jak jinak, než že se pokusím o tom napsat.
            Popisovat skutečnosti stokrát popsané v médiích nehodlám. Mohl bych ovšem popsat, kdybych to uměl, jak média a speciálně TV překrucují, upravují a doplňují fakta tak, aby byla co nejdramatičtější a sledovanost zůstala co nejvyšší. Zpráva o napadení a zmlácení té party mladíků přesilou cikánů mne zarazila, spíš než překvapila. Svým způsobem jsem to čekal (po událostech v N.Boru a Varnsdorfu) jenom ne tak brzo. S arogancí a vyzývavostí těchto (já jim od jisté doby říkám dýleři) výrostků mám ,Bohužel, osobní zkušenost a ty dva - tři roky jsem se měl opravdu co držet, kdykoli jsem někoho z nich potkal. Musím se smát, když slyším ty spory a "klábosení" o tom kdo je jaký rasista. Pokud se mne osobně týká - nikdy jsem s tím problém neměl (a kdo tady u NÁS má paměť to ví) ovšem od jisté doby jsem začal rozlišovat. Není to o barvě nebo příslušnosti k rase. Je to o způsobu chování a vystupování. Také o způsobu "obživy". Pociťuji přímo fysický odpor k dealerům drog ale i k feťákům, k "lapkům" všeho druhu. Není to příjemný pocit, to mně může každý věřit.
             Abych se vrátil - Šluknovský Výběžek je "region rázovitý" a přesně to vyjádřil svolavatel pátečního shromáždění na rumburské náměstí.: "Jsme kraj chudý, práce tu není a politici, kteří si myslí, že jsou tady platy průměrné, tak ti ať sem jdou bydlet a pracovat, pokud práci seženou. Víc jak 12 - 15 tisíc jim nikdo nedá." To je pravda, smutná, ale pravda. Navíc jsou tu životní náklady většinou ještě vyšší než jinde, protože chybí konkurence. A do této bídy přivádějí "developeři" a podobná ziskuchtivá sebranka stovky dalších (sociálně vyloučených) lidí, bez prostředků, pracovních  návyků a o poctivosti hovoří jasně nárůst kriminality o mnoho desítek procent. Ach jo. Nejvíc mně šokuje, že tito "TAKY PODNIKATELÉ" dostávají za svoji protispolečenskou činnost od státu odměnu v podobě DOTACÍ, či jak se tomu  oficiálně říká.
             Dostat na rumburské náměstí přes tisícovku obyvatel, tak tomu říkám výkon a je z toho jasné jak je obyvatelstvo nespokojené, ba nasrané. Kdyby nebyla situace tak vážná, určitě bych si to, a nejen já, náležitě užíval. Jenomže sranda končí tam, kde začíná jít do tuhého. Těch holohlavejch pořezů kdoví odkud tu bylo docela dost. Pan Starosta by si měl pořídit mluvčího a taky poradce pro komunikaci. Nemuseli ho vypískat jeho vlastní voliči. Přitom, pokud mohu soudit, je v této záležitosti velmi aktivní a snad i s jakousi nadějí na to, že se něco začne řešit. Požadavky obyvatel výběžku citovat nemohu, protože doslova si to nepamatuju. Snad to bude někde v novinách. Iluze si nedělám - na fungování tohoto státu mám svůj názor a to by se muselo UŽ NĚCO PŘIHODIT abych ho změnil. Nicméně jsem v této věci zajedno se svými spoluobčany. I já jsem pobouřený a nasraný. 
 Pořídil jsem pár fotografií z pátečního shromáždění a pro odlehčení taky pavoučka. Visel mně přes cestu, když jsem byl v pátek ráno v lese s Besinkou. Škoda, že se ve větru moc houpal.

P.S.Jistě bych mohl psát a psát, ono je o čem, ale vážně - opravdu vážně se mi do toho nechce.          

A JEŠTĚ JEDNOU pokračování

               ..... v sobotu ráno, hned po "bouřkovém" pátku, odjel jsem, tentokrát sám, do Lučan v Jizerských Horách. Jako každý rok, koncem srpna, koná se u Honzy výstava výtvarných děl pod širým nebem. Jako vzpomínka na výstavy, které jinde než pod "širákem" být ani nemohly a přesto, navzdory Estébákům a jejich usilovné činnosti, konaly se třeba i několikrát do roka. Jo jo. Tahle, lučanská s léty nabírá na kvalitě a dokonce ji poslední dobou doplňuje vždy i divadelní kus. Vždycky se těším, jaké že tu nadělám fotky a vždycky to dopadá stejně žalostně. Fotografování, to chce pevnou ruku a jasné oko, čehož dosáhnout mezi tolika svody.............. a právě po zdařilém dni, když jsme všichni pospolu u rožněného masa a sklenky zasedli k zábavě, neušlo mi že je něco jinak než jindy. Přestal jsem se zabývat sám sebou a chvíli naslouchal řečem lidí. Najednou jako bych se vrátil do Turnova. Stejné a nebo podobné "nářky". Podobní lidé. Ve velké většině bývá zde zastoupena právě "střední třída"  -   sůl země.
Trochu jsem se do toho zamotal, v marné snaze se stručně a jasně vyjádřit k otřesnému zjištění. Tento stát střední třídu likviduje a nabývám dojmu, že systematicky. Jen mi není jasný důvod PROČ. Tím, že stát dopustí a dopouští něco takového, sám sebe ničí. Ani za Rakouska, ani za první republiky nebylo myslitelné aby se Stát, byť i zadlužený, chtěl zahojit tak, že tzv. Střední třídu pošle existenčně ke dnu. A končím - nejsem zdostatek vzdělaný, abych to uměl vyjádřit jednou, dvěma větami.

   Je mi z toho trochu smutno - kecám, je mi z toho smutno hodně. Dokonce tak, že radost z toho, že jsem v zářijovém čísle časopisu FotoVideo nalezl svou soutěžní fotografii "NÁVRAT" mezi výtěznými, začínám mít až teď. A protože v kategorii HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ rád bych zde právě těm čtenářům a spolusoutěžícím srdečně PODĚKOVAL za příznivé hodnocení. Také se trochu stydím, že v poslední době soutěž poněkud zanedbávám. Nedostává se mi síly. Jenom doufám, že až pominou extrémy počasí, pominou i mé zdravotní problémy.

               Fotografie, které tentokrát přidávám, nejsou zrovna povedené a navíc jsou bez úprav. Snad se polepším, snad mi bude líp, snad......   zas někdy   děda.

neshoří...... pokračování.

.....jak napsala mně Zuzana, abych nepsal o akcích, kam ostatní nemohou - tož asi má pravdu. Teď ale uvažuju jak to teda zaonačit. Ne že bych pořád někam jezdil. To jenom srpen je na setkávání bohatší než jiné měsíce a tak se s tím musím nějak vyrovnat. Nebo čtenáři. Ti hlavně. 
......ještě před tím "bouřkovým extempore" cestoval jsem s Martinou na návštěvu do Turnova. Je málo krásnějších měst u nás. Máme to tam moc rádi oba a když je za kým jet..... dokonce i Besina si na cestování začíná zvykat. Pobyt u přátel a s přáteli, procházky kolem Jizery, všechno bylo jak má být. Jen fotky nějak nevyšly.                                                                                                  

    A přeci odvezl jsem si "střípek v oku". Většinou se s přáteli o politice, nebo sociální situaci nebavím. Tím méně o své....."situaci". Máme lepší a zajímavější témata k rozhovoru. Proto mne překvapilo, ba téměř vyděsilo, když večer při pivečku se z ničeho nic začal hovor stáčet právě tam. Můj KAMARÁD je typickým představitelem tzv. střední třídy. I když  se BOLŠÁNI pokusili třídy jednou pro vždy zrušit (škody na obyvatelstvu a hospodářství jsou obrovské), na střední třídu neměli. Jasně, živnostníci a další "soukromníci" skončili v propadlišti dějin - ovšem ti lidé zůstali. I ta povolání zůstala. Myslím, že se komunistům nikdy docela nepodařilo odstranit přirozenou úctu, které požívali mezi lidmi třeba učitelé, lékaři,notáři ale i faráři a další představitelé této skupiny obyvatel. Komunistům se sice podařilo rozvrátit a zdevastovat tradiční, léty prověřené vztahy a na hlavu postavit společenské zařazení a postavení jednotlivců i celých skupin obyvatel, ale nikdy ne dokonale. Díky Bohu za setrvačnost myšlení. Také za to, že některé skutečnosti nelze jednoduše měnit nebo zrušit pouhým nařízením.
  Po Velké Sametové Listopadové Revoluci jsem samozřejmě předpokládal, že se právě tyto přirozenosti vrátí tam kam patří a že VLÁDY je budou podporovat a si je hýčkat. Že vrátí lidem, kteří tvoří "střední třídu" jejich společenské zařazení a důstojnost. K tomu ovšem patří i jistá maličkost - zařazení sociální. Těžko si udrží respekt žáků a důstojnost v očích rodičů učitel, nebo učitelka, který ačkoli je již na vrcholu své kariéry, bydlí v podnájmu a nemá automobil.
Protože hodnotím lidi podle jiných kritérií, nenapadlo mne pátrat nějak podrobně po tom, jak si porevoluční vlády považují a předcházejí vrstvu obyvatel, která je nositelem kultury a dalších HODNOT - včetně.
   Proč tak ze široka? No prostě proto, že jsem doposud (a je to moje chyba) považoval některé věci za SAMOZŘEJMÉ.
   Nicméně byly tu i jiné události, a pro radost z vycházek kolem Jizery a skotačení s vnoučátky (byť nejsou moje) přestal jsem se v myšlenkách zabývat něčím, co konec konců nemohu změnit a co jsem pro tu chvíli považoval za trápení jednotlivce. Cestou domů, z Turnova do Rumburka, jsem věru měl jiné starosti. Vedro k zalknutí (i pro zdravějšího člověka, než jsem já) desítky uječených a nevychovaných dětiček a z toho všeho zděšená Besina, která už chtěla vystupovat a těžko vysvětlovat psovi že tam ještě nejsme. Po dlouhé době jsem zakusil pocit opravdového štěstí - to když jsme se po opuštění rumburského nádraží posadili v parku a v náhlém tichu pozorovali psa, kterak hledá radostně místo, kde by se vyčůral - vzal jsem Martinu, svou dobrou ženu, za ruku.
Aby nebylo toto povídání dlouhé a nedejbože nudné...musím
je v tuto chvíli přerušit a pokračovat příště.   Tak příště  děda.

kdo se utopit osudu dluží, na hranici NESHOŘÍ ....

...omlouvám se za téměř středověkou výpůjčku, ale posuďte sami. Ačkoli jsem v sobotu měl odjíždět do Lučan, abych se mohl zúčastnit výstavy "pod širákem" u přítele Honzy, šel jsem v pátek odpoledne na houby. Bylo dusno, horko a s bouřkou se dalo s jistotou počítat a přesto jsem vzal Besinu na vodítko, košík do ruky, berlu do druhé a kudlu do kapsy. Taky foťáček - samozřejmě - co kdyby, že?
...ta bouřka, nejen že byla cítit ve vzduchu, ona byla i vidět a já blb se ji snažil fotit, místo abych se sebral a šel honem domů. No nic, "kdo sobě koleduje - koledy  obdrží". Protože jsem poslední dobou na cestách a houby, prý, rostou jako blázen, nemůže se mi nikdo divit, že volný půlden byla příliš velká výzva a pokušení. : "A taky jó - ledva mezi stromy, juž první hříbky i další druhy k jídlu dobré se skvěly, tam i jinde kolkolem". No, tak nějak to na mou věru bylo. Myslel jsem na "masákové" řízky a podobné pochoutky, když se náhle setmělo, komáři začali kousat jak zběsilí a mně bylo jasné že je zle. Hledal jsem na honem zachovalý krmelec, nebo alespoň kus nižšího a hustého porostu. To nebyl problém, jen mi nedošlo, že po stranách toho smrčí, stojí hned dva mohutné duby a navíc, asi padesát metrů od místa, kde jsme se s Besinou krčili před prvním náporem deště, nachází se prameniště potoka plné křemenného štěrku. Ale na to člověk nemyslí. Ve chvíli kdy se nebe protrhne a valí s vodou i led. Taky hromy. Přeludný rachot ze všech stran. Vyděšený pes mi, ač dvacetikilový, vylezl na klín a potom..... pokud se dobře pamatuji, prásklo právě do prameniště - a ještě jednou. Ten HLUK mne téměř omráčil a taky - jakoby oheň. Bylo to všude kolem a já se modlil, aniž bych se musel rozpomínat na slova. Aby toho nebylo málo, praštilo ještě do jednoho dubu a za chvíli, když jsem už myslel že je dobře,  praštilo někde kolem ještě dvakrát. Tož, děkuju pěkně.
....co se hromu tejká, myslím, že mám vybráno. Teď abych se poohlížel jinde. Nebezpečí je všude až aš (cheb) a není třeba si dělat starosti..... vždy se najde něco CO NÁS SKOLÍ. Teď se ušklebuju, když o tom píšu, ale já se v té chvíli DOOPRAVDY BÁL - nemyslím, že by bylo co závidět ale na druhou stranu...
tak zatím....... to je jen kousek a snad příště                   deda

LIPNICKÉ "léto" LÉTO "létíčko"

já s Miškou - ach jo

   Tak tady u toho sedím po pár dnech a nemám ponětí jak začít. Nejspíš si budu muset přečíst všechno to, co jsem doposud napsal, abych volně navázal řeč. Jenomže taková událost jako Lipnické Léto Rockového Typu, to není jen tak.
    Určitě jsem zde již někdy o Lipníku mluvil, ani nevím při jaké příležitosti, nicméně nevadí, pokud se budu opakovat zavřete na chvíli oči.
    Již mnoho let se schází kamarádi a přátelé na zahradě "u Zaplošů" aby obnovili nevyřčený slib věrnosti a přátelství. Zejména pak rockové hudbě a požívání rozličných nápojů. Také aby si připomněli jedno smutné a hořké výročí, které o jednadvacátém srpnu měl by si připomenout každý slušný čechoslovák. Ne snad, že by se tu o tom pronášely nějaké projevy - tady se žádné projevy nepronáší - za to cokoli jiného, poezií počínaje a sprostými vtipy konče, si může pronášet každý jak mu libo. Je to krásné. PROSTOR A ENERGIE. No teda "energie", jak u koho. Pokud bych měl srovnávat čeho všeho jsem byl schopen před pár lety a čeho všeho jsem neschopen dneska. Dneska je to tak, že se do Lipníka jezdím nabíjet a dobíjet já. A věřte že to funguje přímo hmatatelně. Tak například - berli francouzského typu, bez které nedojdu ani do hospody, jsem tam na té zahradě (klíďo, píďo) zapomněl a nebýt Jarky byl bych bez berle. Poslala ji za mnou autem na nádraží těsně před odjezdem domů.
      Koukám, že svůj "cestopis" začínám nějak od konce. Napravím to tak, že začnu od začátku. Již mnoho let se schází kamarádi a přátelé....... aha, tak tudy cesta nevede - začátek i konec jsou spolu propojené takovým způsobem, že je nelze oddělit. Alfa i Omega jsou jenom součástí celku. Zrození i Smrt jsou taky takovou součástí - Života. A protože Lipnické Léto je živým obrazem a odrazem nás, nechme tak a buďme rádi dokud trvá.

po cestě je třeba se řádně občerstvit
moje dobrá žena Martina

      Cestování na dlouhé vzdálenosti je vždycky událost, která mne naplňuje takovým zvláštním vzrušením. Očekávání neznámého a tajemného "TAM NĚKDE" je přitom naprosto irelevantní, protože pravdu má moje dobrá žena Martina, když tvrdí, že jet vlakem dál než do Panského, nebo Jedlové, jest utrpením a štrapáce s tím spojené považuje za velmi pochybnou kratochvíli. Jasně, rozum a zkušenost praví - jeďte autem a bude to v pohodě. Jenomže já auto nemám a jediný člověk s autem, který navíc patří k zakládajícím členům Lipnického Léta, se prostě zasekl a nejede. Již několikrát. Vynechat možnost takového setkání...... podle mne je to snad skoro až zrada..... asi má energie duchovního typu dost a dost...... ach jo, no prostě bez auta - VLAKEM.
Zato v doprovodu psa. Protože nemáme kde nechat naši Besinu, jede s námi. Sedmiměsíční fenka vlčáka, bez zkušeností. Ona i mi. Nicméně jsme to zvládli a za necelou tisícovku a sedm hodin na cestě, jsme vyskočili v Lipníku nad Bečvou z vlaku a byli jsme tam. Cestou na zahradu zastávka na občerstvení. Proč to všechno nějak podrobně popisovat. Konec konců, je toto Blog o fotografování. Lipnické Léto zase o něčem úplně jiném. Měl jsem v plánu v sobotu vyšplhat na hrad Helfštýn a tam fotit. Mám již dávno několik motivů vyhlédnutých. Navíc je na hradě plno železných objektů a soch. O těch tisících dalších možností ani nemluvím. No prosím, v sobotu bylo zataženo a pršelo prakticky pořád, jen s malými přestávkami. Tudíž nic. Žádné fotografování na Hradě. Žádné fotografování ve městě. Zato na zahradě, tam je neustále co fotografovat. Potíž je v tom, že já lidi fotit neumím a i když jsem se snažil - konečně to vidíte sami.
       Původní záměr - popsat dění na zahradě po dobu trvání Lipnického Léta - musím se ho vzdát. Jednak je to na mne asi moc a potom, popisovat nějaké ty zajímavé nebo humorné momenty bez hlubšího poznání situace a lidí a vůbec - ne to nejde. Alespoň ne hned a tady. Jistě že se pokusím. Jistě že se budu učit fotografovat lidi. JISTĚ.
      Nyní se však pokusím to nějak uzavřít. Ač počasí nepřálo - BYLO TO KRÁSNÉ a i když mi nebylo zrovna do skoku - nasával jsem atmosféru a energii z plna hrdla. Nejen atmosféru, i nějaká ta sklínka byla. Jakpak ne. Taky hudba - i přes obtíže s deštěm - rok od rocku lepší.   
      Platí, že pobyt v krásném prostředí a mezi krásnými lidmi, činí i mne krásnějším. V tom případě se vracím domů coby......ále prd - Vrátili jsme se domů sice unavení, ale odpočatí. Sice špinaví a uválení, ale vnitřně čistší. Sice nevrlí, ale spokojení. Kdo neví o čem mluvím nic nepochopil. Já děkuji "OSUDU" že mám tuhle možnost a dokud budu jen trochu moci, vždy se jí přidržím.


P.S.  Taky se musím s vděčností zmínit o dvou věcech. : jednak jsme měli štěstí na spolucestující ve vlacích. : druhak dar od Zaplošů - krásně kroužkuje a opalizuje v sklínce, kterou právě pozvedám - tak NA ZDRAVÍ                                            děda
PPS. ta "umělecká" fotka, tak to je kadibudka, nejstarší budova na zahradě?
         ta poslední - to je náčelnické křeslo - vlastnoručně tesané z jednoho kusu dubového kmene - více fotek na www.http://picasaweb.google.com/kozisek.ivan

O SVOBODĚ

    Dneska při sledování čtyřiadvacítky - ani nemůžu napsat co jsem se.. - .. nicméně i bez sprostých slov snad nakonec každý pochopí.
    Ukázali tam v té televizi jednoho z "KAPUCÁŘŮ",  kteří ničí Londýn a další anglická města. Dokonce ho nechali mluvit a z čiré dobrotivosti to hned někdo tlumočil do češtiny. Hnus a ještě jednou HNUS FIALOVEJ. ( no prosím, musím přerušit psaní a dát cikáro, bych se uklidnil  ) 
     Nebudu (protože nemůžu) citovat doslova toho "člověka". Ale v kostce řekl asi toto: "Konečně jsme se odhodlali jednat svobodně. Toto je obraz naší svobody....jsem šťastný že jsem u toho."


    Tak tedy svoboda. Víte tam v Londýně a jinde se děje cosi strašného a myslím, že nebude dlouho trvat a podobné "LIDOVÉ BOUŘE" se rozlétnou světem. Všude tam, kde pomalu raší tato "VŮLE KE SVOBODĚ" - podhoubí je všude ve velkých městech západní Evropy a obávám se, že nejen té západní. Problém je ovšem jinde, je složitý a téměř neřešitelný, je o integraci, o sociálním zařazení a o spoustě dalších, pro mne příliš složitých věcí. O skutečné svobodě to všechno, co se děje, rozhodně není, protože svoboda je něco naprosto jiného.  




    Není, zaplať Bůh, úkolem tohoto Blogu komentovat, glosovat nebo jinak "řešit". Někdy se sice neudržím a k dění se vyjádřím, ale to je výjimka. O problému svobody jedince se mohu zmínit jen skrze svou osobní zkušenost. A protože se za svobodného člověka považuji, snad mohu zde, na svém blogu popsat, jak jsem se něčeho takového dobral.
     Když se vrátím zpátky v čase, někam do šedesátých let - je ta vzpomínka již dost mlhavá. Věk, kdy člověk "začíná rozum brát" se sice trochu liší, nicméně myslím, že toto období probíhá stejně. Doba vnitřních zmatků, chybných rozhodnutí a hledání. (chudáci rodiče) Pro mne přelomový byl rok 1968. Jednak se stalo to, co se stalo a věřte že okupaci Vlasti jsem velmi silně prožíval. Navíc jsem byl v té době na vojně a jako tankista západního okruhu - prostě jsem se složil a po měsíci v blázinci pro mne vojna jednou pro vždy skončila.  Myslím, že jsem v té době dospěl. Nicméně - za celou tu dobu hledání nebylo pro mne násilí, ničení a podobně, ani na chvíli projevem SVOBODY.
      Hledání místa ve společenství a ve společnosti. Cesty ke splnění snů, ztráty iluzí a nové sny a naděje. Člověk a já se za člověka považuji, hledá stále. A to především SVOBODU. Svoboda vnější může být a bývá všelijak omezována. S totalitním režimem jde o skutečný boj. Ale o boj na úrovni vzdoru. Venkoncem je to boj spíš intelektuální a režim ho nutně prohrává i když má na své straně všechny prostředky represe. Ani v tomto období neměl jsem žádné nutkání ničit, nebo projevovat svou SVOBODU násilím a rabováním.
      Během této doby jsem dospěl podruhé. Došlo mi že skutečnou SVOBODU si nosíme každý uvnitř. Že je to stav vědomí. Člověk pokud je skutečně svobodný, je svobodný vždycky a všude. Toto poznání mne přivedlo mezi lidi podobného smýšlení a nakonec i k Chartě 77. Svoboda - jejíž nedílnou součástí je zodpovědnost - může být vnímána, člověk od člověka různě, ovšem určitě ne jako NIČENÍ - NÁSILÍ - RABOVÁNÍ. To prostě odmítám. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda bližního.
Tak - jen doufám, že se mi něco podobného dlouho nepřihodí a budu si zase moci jen tak lážo psát o tom jak chodím fotografovat a co mne při tom potkalo.                                       děda.


P.S. dneska žádné fotky nemám, ale slibuji že až se po týdnu vrátím......... :-)

POZASTAVENÍ - několik obrázků

Sluníčko dělá si z nás legraci, léto bylo někdy minulý měsíc ve čtvrtek a kolkolem dějí se věci - VĚCI PODIVNÉ  a zdá se že špatné. Špatné nejen samy sebou, ale i ve svých důsledcích. Televize, hlavně ta bulvárnější větev, chytá se jich jak tonoucí záchranného stébla a vůbec neřeší jakou že náladu to vlastně šíří. Hlavně že má "krvavou bombu" ve stojatém nálevu okurkové sezóny. 
Přivítal bych, a jistě ne sám, kdyby místo šíření strachu a nenávisti, dala v solidním čase prostor odborníkům v oblasti sociologie, psychologie a co já vím jak se všechny ty obory jmenují, aby konečně a bez nesmyslných ohledů a zábran pojmenovali nejen tento brutální čin. Ano, ze zkušenosti vím, že pokud mám z něčeho obavy, velice pomůže to NĚCO pojmenovat. Tím zbavím hrozbu jejího tajemství. Bojím se toho co nechápu, co je mimo přímou zkušenost. Teprve když vím proti čemu stojím, čemu jsem nucen čelit, mohu hledat a najít způsob jek se účinně  bránit.
Samozřejmost, s jakou řešila jedna skupina obyvatel občanskou neshodu hrubým, ba navýsost brutálním násilím, je otřesná. Navíc je to, podle mne, velice nebezpečný a návodný příklad pro mnohé další skupiny unuděných, alkoholu a drogám holdujících obyvatel měst. Pokud trest za jejich činy nebude "HODNĚ TVRDÝ" - (podle mne je kvalifikace: ublížení na zdraví: naprosto mimo) dopustí se "SPRAVEDLNOST" osudové chyby. Vždyť ta "parta" se záměrně ozbrojila a napadla hosty i zaměstnance baru. To že nikdo nezemřel, je pouhá náhoda. Oni tam přišli s  úmyslem ZABÍJET.
Myslím, že je opravdu na místě aby NĚKDO, nejlépe ODBORNÍCI pojmenoval problém a aby orgány k tomu určené začaly KONAT. Jednak hrozí nebezpečí z prodlení a druhak to horší nebezpečí. ODPLATA. Tato země má hromadu problémů k řešení a připustit ještě toto....????!!!!

:-(  děda.

TO JSOU VĚCI - něco se vznáší v ovzduší

Bude jedenáctá k půlnoci a vlastně bych se už neměl pokoušet  něco psát - jenže! - ta moje záda se neptají kolikátá hodina odbila a já musím využít každé chvíle která je mi dána. Vlastně....
nemusím. To je jenom takový obrat, že.

Ráno byl jsem se sousedem na HOUBÁCH - no nic moc, abych se přiznal - Krásně jsem se kochal raním lesem a ani po těch houbách moc nepátral. Domníval jsem se, že když se z CHKO stává Národní Park, změní se režim hospodaření a pokaždé mne šokuje, co všechno je v takovém parku možné. Jednou si budu muset udělat čas a zjistit jak to vlastně všechno je. Přemýšlel jsem si o "generální stávce" a o tom jaké požadavky by měly zaznít především. Zda zahrnout ochranu přírody mezi priority. Skutečnou ochranu, nezávislou a bez vazeb na finanční toky. Vážně se zabývám myšlenkou na to, že se přidám. To ovšem znamená  především se spojit s  vyzyvatelem a ujistit se, že myslí celou  věc opravdu vážně. 
Když jsem večer zapnul PC a přečetl si onu šílenost, kterou o sobě napsal pan Račok, přišlo mi na mysl i to, že onen svolavatel GENERÁLNÍ STÁVKY , by mohl být "blázen". Nejsem samozřejmě odborník na poruchy duševní, ale i naprostý laik si musí chtě, nechtě povšimnout jistých příznaků chorobného jednání u některých našich předních POLITIKŮ. Ostatně dějiny mnohdy takovou "diagnozu" potvrzují. Takže by mne taková skutečnost ani příliš nepřekvapila. V každém případě pociťuji svoji nevzdělanost jako těžký handicap.

Takže - abych se dostal k jádru věci. S tím, že situace v této zemi je neudržitelná a vyžaduje radikální změnu, z celého srdce souhlasím. Také je mi jasné, že nebude lehké takovou změnu provést a to především proto, že touha po majetku a bezpracném zisku je hluboce zakořeněná napříč populací této země. Sobectví a touha ovládat druhé je, bez ohledu na sociální zařazení či vzdělání, nejrozšířenější vlastností a charakterovou vadou. Není mi proto tak docela jasné, kde vzít dostatek schopných REFORMÁTORŮ, abychom se nedostali z bláta do louže. Ne že by v této zemi nežili dobří a CHARAKTERNÍ lidé. Zcela určitě ano, ale jak je rozlišit od kariéristů a ziskuchtivců, to opravdu nevím. Dalším oříškem, který bude třeba rozlousknout, je všeobecná podpora té nové, ať už jakékoli vládě - jak znám své SPOLUOBČANY.... jsem velmi skeptický. To nemluvím o spoustě podrobností, které je do té doby třeba promyslet a připravit. Můžete mi věřit že to není jen tak a také mi můžete věřit, že bez pořádné přípravy a zajištění do ničeho nejdu. Už jsem to jednou zažil a taková zkušenost, kdy vám rozkradou, rozmělní a na ruby otočí "SEN O ŽIVOTĚ", je na jeden život až, až.

Na druhé straně je ovšem  nutností NĚCO UDĚLAT A ZABRÁNIT NAPROSTÉ A OBÁVÁM SE ŽE I NENÁVRATNÉ DEVASTACI TÉTO ZEMĚ. Proto cestou tohoto mého povídání vyzývám čtenáře a spoluobčany: Prosím, přemýšlejte o tom, jak pokračovat v této zemi, kterou miluji,  je mou VLASTÍ a DOMOVEM.  Otázka nezní co nechci, ale jak udělat správně to co chci, aby zde mohly žít spokojeně i naše děti......no pro dnešek dost     děda

POKUS - hokus

Protože jsem samozřejmě nemohl napsat nic rozumného ke GENERÁLNÍ STÁVCE za tak krátkou dobu a konec dne je tu a zítra chci jít na houby a vstávám o půl šesté - tak proto dávám k dobru pokus o filmovou (cha chá) podobu východu slunéčka onehdá ve středu ..... děda

MLHOVINKY

     Tak a je to..... to co se včera nezdařilo kvůli zatažené obloze, vychutnal jsem si dneska plnými doušky. No to je ale výraz. Kdybych se nesnažil psát česky správně, řekl bych:"vychutnal jsem si to až hanba." Nebo:"co se do mě vešlo". Já vím, správně to není, ale jak to zní...


      Člověk se nesmí vzdát hned při prvním neúspěchu. Já například vstával zase něco po čtvrté, abych mrknul oknem ven a byla tam! Mlha jako z Krále Šumavy. No přeháním, ale mlha to byla. Než jsem si vypil kafíčko a sbalil fotonádobíčko bylo skoro pět. Na autobus do Filipova, což byl původně cíl mé cesty, bylo moc brzo a vlastně i moc pozdě. Jednak bych musel ještě nejmíň dvacet minut čekat a druhak bych na místo přijel již za bílého dne. Nezbývalo nic jiného, než se sebrat a vyšlapat na nějakou vyvýšeninu. Máme jich tu několik - všechny, až na Dymník, jsou stejně nízké, neb o výšinách se tu nedá hovořit.
       Volba padla na pražskou výpadovku. Nezdá se to, ale mně to připadalo nekonečné. Besina zlobila, motala se na šňůře neb se bojí aut a neustále mi podrážela berli. Občas jsme míjeli opravdu pěkný výhled, ale rozbalujte stativ na chodníku. Mlha se totiž "stáhla" - já tomu říkám že se skrčila. Táhla se a vznášela v pásech - jako hedvábná šála. Také se vznášela těsně nad trávou a nějaké zbytky se zachytily mezi stromy.


      Když jsem vyfuněl ke "kruháči", měl jsem docela dost. A to mne čekalo tak sto metrů v úplně mokré trávě. Původně jsem si myslel, že u kruháče je dobrý výhled, ale nebyl. Tož hupky do rosy a odpochodovat až na "horizont". Všimli jste si někdo, jak je horizont ošidný pojem? Jdete a říkáte si, tak tamhle na horizontu si odpočinu. A když tam dojdete - ejhle, horizont je opět daleko vepředu. Tož jsem šel a šel dokud mne to neomrzelo. Pak již jenom rozbalit "nožičky" - foťák a začít. Potřeboval jsem dlouhý čas, mimo jiné, a nebylo nikoho, kdo by poradil. Díky neustálému "ŠTELOVÁNÍ" jsem málem propásl východ slunce. No potom mi již nezbývalo nic jiného než exponovat jeden snímek za druhým a snažit se zachytit tu nádhernou atmosféru. Výsledek, teda jen část samozřejmě, máte před očima. Bez nějakých velkých úprav. Na úpravy není čas - bolest mne nenechá dlouho sedět a taky už jsem u toho dneska tak dvakrát, třikrát usnul - je to život..... a to mám ještě za úkol promyslet tu stávku a vůbec věci kolem toho. Ono to není jen tak....dělat revoluci - to je veliká odpovědnost. Věřte, něco o tom vím. A o tom právě příště           děda