...omlouvám se za téměř středověkou výpůjčku, ale posuďte sami. Ačkoli jsem v sobotu měl odjíždět do Lučan, abych se mohl zúčastnit výstavy "pod širákem" u přítele Honzy, šel jsem v pátek odpoledne na houby. Bylo dusno, horko a s bouřkou se dalo s jistotou počítat a přesto jsem vzal Besinu na vodítko, košík do ruky, berlu do druhé a kudlu do kapsy. Taky foťáček - samozřejmě - co kdyby, že?
...ta bouřka, nejen že byla cítit ve vzduchu, ona byla i vidět a já blb se ji snažil fotit, místo abych se sebral a šel honem domů. No nic, "kdo sobě koleduje - koledy obdrží". Protože jsem poslední dobou na cestách a houby, prý, rostou jako blázen, nemůže se mi nikdo divit, že volný půlden byla příliš velká výzva a pokušení. : "A taky jó - ledva mezi stromy, juž první hříbky i další druhy k jídlu dobré se skvěly, tam i jinde kolkolem". No, tak nějak to na mou věru bylo. Myslel jsem na "masákové" řízky a podobné pochoutky, když se náhle setmělo, komáři začali kousat jak zběsilí a mně bylo jasné že je zle. Hledal jsem na honem zachovalý krmelec, nebo alespoň kus nižšího a hustého porostu. To nebyl problém, jen mi nedošlo, že po stranách toho smrčí, stojí hned dva mohutné duby a navíc, asi padesát metrů od místa, kde jsme se s Besinou krčili před prvním náporem deště, nachází se prameniště potoka plné křemenného štěrku. Ale na to člověk nemyslí. Ve chvíli kdy se nebe protrhne a valí s vodou i led. Taky hromy. Přeludný rachot ze všech stran. Vyděšený pes mi, ač dvacetikilový, vylezl na klín a potom..... pokud se dobře pamatuji, prásklo právě do prameniště - a ještě jednou. Ten HLUK mne téměř omráčil a taky - jakoby oheň. Bylo to všude kolem a já se modlil, aniž bych se musel rozpomínat na slova. Aby toho nebylo málo, praštilo ještě do jednoho dubu a za chvíli, když jsem už myslel že je dobře, praštilo někde kolem ještě dvakrát. Tož, děkuju pěkně.....co se hromu tejká, myslím, že mám vybráno. Teď abych se poohlížel jinde. Nebezpečí je všude až aš (cheb) a není třeba si dělat starosti..... vždy se najde něco CO NÁS SKOLÍ. Teď se ušklebuju, když o tom píšu, ale já se v té chvíli DOOPRAVDY BÁL - nemyslím, že by bylo co závidět ale na druhou stranu...
tak zatím....... to je jen kousek a snad příště deda
Žádné komentáře:
Okomentovat