LIPNICKÉ "léto" LÉTO "létíčko"

já s Miškou - ach jo

   Tak tady u toho sedím po pár dnech a nemám ponětí jak začít. Nejspíš si budu muset přečíst všechno to, co jsem doposud napsal, abych volně navázal řeč. Jenomže taková událost jako Lipnické Léto Rockového Typu, to není jen tak.
    Určitě jsem zde již někdy o Lipníku mluvil, ani nevím při jaké příležitosti, nicméně nevadí, pokud se budu opakovat zavřete na chvíli oči.
    Již mnoho let se schází kamarádi a přátelé na zahradě "u Zaplošů" aby obnovili nevyřčený slib věrnosti a přátelství. Zejména pak rockové hudbě a požívání rozličných nápojů. Také aby si připomněli jedno smutné a hořké výročí, které o jednadvacátém srpnu měl by si připomenout každý slušný čechoslovák. Ne snad, že by se tu o tom pronášely nějaké projevy - tady se žádné projevy nepronáší - za to cokoli jiného, poezií počínaje a sprostými vtipy konče, si může pronášet každý jak mu libo. Je to krásné. PROSTOR A ENERGIE. No teda "energie", jak u koho. Pokud bych měl srovnávat čeho všeho jsem byl schopen před pár lety a čeho všeho jsem neschopen dneska. Dneska je to tak, že se do Lipníka jezdím nabíjet a dobíjet já. A věřte že to funguje přímo hmatatelně. Tak například - berli francouzského typu, bez které nedojdu ani do hospody, jsem tam na té zahradě (klíďo, píďo) zapomněl a nebýt Jarky byl bych bez berle. Poslala ji za mnou autem na nádraží těsně před odjezdem domů.
      Koukám, že svůj "cestopis" začínám nějak od konce. Napravím to tak, že začnu od začátku. Již mnoho let se schází kamarádi a přátelé....... aha, tak tudy cesta nevede - začátek i konec jsou spolu propojené takovým způsobem, že je nelze oddělit. Alfa i Omega jsou jenom součástí celku. Zrození i Smrt jsou taky takovou součástí - Života. A protože Lipnické Léto je živým obrazem a odrazem nás, nechme tak a buďme rádi dokud trvá.

po cestě je třeba se řádně občerstvit
moje dobrá žena Martina

      Cestování na dlouhé vzdálenosti je vždycky událost, která mne naplňuje takovým zvláštním vzrušením. Očekávání neznámého a tajemného "TAM NĚKDE" je přitom naprosto irelevantní, protože pravdu má moje dobrá žena Martina, když tvrdí, že jet vlakem dál než do Panského, nebo Jedlové, jest utrpením a štrapáce s tím spojené považuje za velmi pochybnou kratochvíli. Jasně, rozum a zkušenost praví - jeďte autem a bude to v pohodě. Jenomže já auto nemám a jediný člověk s autem, který navíc patří k zakládajícím členům Lipnického Léta, se prostě zasekl a nejede. Již několikrát. Vynechat možnost takového setkání...... podle mne je to snad skoro až zrada..... asi má energie duchovního typu dost a dost...... ach jo, no prostě bez auta - VLAKEM.
Zato v doprovodu psa. Protože nemáme kde nechat naši Besinu, jede s námi. Sedmiměsíční fenka vlčáka, bez zkušeností. Ona i mi. Nicméně jsme to zvládli a za necelou tisícovku a sedm hodin na cestě, jsme vyskočili v Lipníku nad Bečvou z vlaku a byli jsme tam. Cestou na zahradu zastávka na občerstvení. Proč to všechno nějak podrobně popisovat. Konec konců, je toto Blog o fotografování. Lipnické Léto zase o něčem úplně jiném. Měl jsem v plánu v sobotu vyšplhat na hrad Helfštýn a tam fotit. Mám již dávno několik motivů vyhlédnutých. Navíc je na hradě plno železných objektů a soch. O těch tisících dalších možností ani nemluvím. No prosím, v sobotu bylo zataženo a pršelo prakticky pořád, jen s malými přestávkami. Tudíž nic. Žádné fotografování na Hradě. Žádné fotografování ve městě. Zato na zahradě, tam je neustále co fotografovat. Potíž je v tom, že já lidi fotit neumím a i když jsem se snažil - konečně to vidíte sami.
       Původní záměr - popsat dění na zahradě po dobu trvání Lipnického Léta - musím se ho vzdát. Jednak je to na mne asi moc a potom, popisovat nějaké ty zajímavé nebo humorné momenty bez hlubšího poznání situace a lidí a vůbec - ne to nejde. Alespoň ne hned a tady. Jistě že se pokusím. Jistě že se budu učit fotografovat lidi. JISTĚ.
      Nyní se však pokusím to nějak uzavřít. Ač počasí nepřálo - BYLO TO KRÁSNÉ a i když mi nebylo zrovna do skoku - nasával jsem atmosféru a energii z plna hrdla. Nejen atmosféru, i nějaká ta sklínka byla. Jakpak ne. Taky hudba - i přes obtíže s deštěm - rok od rocku lepší.   
      Platí, že pobyt v krásném prostředí a mezi krásnými lidmi, činí i mne krásnějším. V tom případě se vracím domů coby......ále prd - Vrátili jsme se domů sice unavení, ale odpočatí. Sice špinaví a uválení, ale vnitřně čistší. Sice nevrlí, ale spokojení. Kdo neví o čem mluvím nic nepochopil. Já děkuji "OSUDU" že mám tuhle možnost a dokud budu jen trochu moci, vždy se jí přidržím.


P.S.  Taky se musím s vděčností zmínit o dvou věcech. : jednak jsme měli štěstí na spolucestující ve vlacích. : druhak dar od Zaplošů - krásně kroužkuje a opalizuje v sklínce, kterou právě pozvedám - tak NA ZDRAVÍ                                            děda
PPS. ta "umělecká" fotka, tak to je kadibudka, nejstarší budova na zahradě?
         ta poslední - to je náčelnické křeslo - vlastnoručně tesané z jednoho kusu dubového kmene - více fotek na www.http://picasaweb.google.com/kozisek.ivan