A JEŠTĚ JEDNOU pokračování
..... v sobotu ráno, hned po "bouřkovém" pátku, odjel jsem, tentokrát sám, do Lučan v Jizerských Horách. Jako každý rok, koncem srpna, koná se u Honzy výstava výtvarných děl pod širým nebem. Jako vzpomínka na výstavy, které jinde než pod "širákem" být ani nemohly a přesto, navzdory Estébákům a jejich usilovné činnosti, konaly se třeba i několikrát do roka. Jo jo. Tahle, lučanská s léty nabírá na kvalitě a dokonce ji poslední dobou doplňuje vždy i divadelní kus. Vždycky se těším, jaké že tu nadělám fotky a vždycky to dopadá stejně žalostně. Fotografování, to chce pevnou ruku a jasné oko, čehož dosáhnout mezi tolika svody.............. a právě po zdařilém dni, když jsme všichni pospolu u rožněného masa a sklenky zasedli k zábavě, neušlo mi že je něco jinak než jindy. Přestal jsem se zabývat sám sebou a chvíli naslouchal řečem lidí. Najednou jako bych se vrátil do Turnova. Stejné a nebo podobné "nářky". Podobní lidé. Ve velké většině bývá zde zastoupena právě "střední třída" - sůl země.
Trochu jsem se do toho zamotal, v marné snaze se stručně a jasně vyjádřit k otřesnému zjištění. Tento stát střední třídu likviduje a nabývám dojmu, že systematicky. Jen mi není jasný důvod PROČ. Tím, že stát dopustí a dopouští něco takového, sám sebe ničí. Ani za Rakouska, ani za první republiky nebylo myslitelné aby se Stát, byť i zadlužený, chtěl zahojit tak, že tzv. Střední třídu pošle existenčně ke dnu. A končím - nejsem zdostatek vzdělaný, abych to uměl vyjádřit jednou, dvěma větami.
Je mi z toho trochu smutno - kecám, je mi z toho smutno hodně. Dokonce tak, že radost z toho, že jsem v zářijovém čísle časopisu FotoVideo nalezl svou soutěžní fotografii "NÁVRAT" mezi výtěznými, začínám mít až teď. A protože v kategorii HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ rád bych zde právě těm čtenářům a spolusoutěžícím srdečně PODĚKOVAL za příznivé hodnocení. Také se trochu stydím, že v poslední době soutěž poněkud zanedbávám. Nedostává se mi síly. Jenom doufám, že až pominou extrémy počasí, pominou i mé zdravotní problémy.
Fotografie, které tentokrát přidávám, nejsou zrovna povedené a navíc jsou bez úprav. Snad se polepším, snad mi bude líp, snad...... zas někdy děda.
..... v sobotu ráno, hned po "bouřkovém" pátku, odjel jsem, tentokrát sám, do Lučan v Jizerských Horách. Jako každý rok, koncem srpna, koná se u Honzy výstava výtvarných děl pod širým nebem. Jako vzpomínka na výstavy, které jinde než pod "širákem" být ani nemohly a přesto, navzdory Estébákům a jejich usilovné činnosti, konaly se třeba i několikrát do roka. Jo jo. Tahle, lučanská s léty nabírá na kvalitě a dokonce ji poslední dobou doplňuje vždy i divadelní kus. Vždycky se těším, jaké že tu nadělám fotky a vždycky to dopadá stejně žalostně. Fotografování, to chce pevnou ruku a jasné oko, čehož dosáhnout mezi tolika svody.............. a právě po zdařilém dni, když jsme všichni pospolu u rožněného masa a sklenky zasedli k zábavě, neušlo mi že je něco jinak než jindy. Přestal jsem se zabývat sám sebou a chvíli naslouchal řečem lidí. Najednou jako bych se vrátil do Turnova. Stejné a nebo podobné "nářky". Podobní lidé. Ve velké většině bývá zde zastoupena právě "střední třída" - sůl země.
Trochu jsem se do toho zamotal, v marné snaze se stručně a jasně vyjádřit k otřesnému zjištění. Tento stát střední třídu likviduje a nabývám dojmu, že systematicky. Jen mi není jasný důvod PROČ. Tím, že stát dopustí a dopouští něco takového, sám sebe ničí. Ani za Rakouska, ani za první republiky nebylo myslitelné aby se Stát, byť i zadlužený, chtěl zahojit tak, že tzv. Střední třídu pošle existenčně ke dnu. A končím - nejsem zdostatek vzdělaný, abych to uměl vyjádřit jednou, dvěma větami.
Je mi z toho trochu smutno - kecám, je mi z toho smutno hodně. Dokonce tak, že radost z toho, že jsem v zářijovém čísle časopisu FotoVideo nalezl svou soutěžní fotografii "NÁVRAT" mezi výtěznými, začínám mít až teď. A protože v kategorii HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ rád bych zde právě těm čtenářům a spolusoutěžícím srdečně PODĚKOVAL za příznivé hodnocení. Také se trochu stydím, že v poslední době soutěž poněkud zanedbávám. Nedostává se mi síly. Jenom doufám, že až pominou extrémy počasí, pominou i mé zdravotní problémy.
Žádné komentáře:
Okomentovat